Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Då svara Job og sagde:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
«Å høyr då, høyr på mine ord! Gjev i minsto det til trøyst!
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Lat meg få lov å tala ut, so kann du spotta etterpå.
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Klagar eg vel på menneskje? Og hev eg ikkje grunn til harm?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Vend dykk til meg, og ottast so; legg handi so på dykkar munn.
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Eg støkk, når eg det kjem i hug; ei bivring gjenom kroppen gjeng.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Kvifor fær dei gudlause liva, auka i magt som åri gjeng?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Dei ser si ætt stå fast ikring deim, dei hev sitt avkjøme for augo.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
I fred stend husi deira trygge, Guds svipa råkar ikkje deim;
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
med heppa parast deira fe, og kyrne kastar aldri kalv.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Dei slepper borni ut som lamb, og gutarne i leiken hoppar;
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Dei syng til trumma og til cither og frygdar seg ved fløyteljod.
I lukka liver dei si tid og fer so brått til helheim ned. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Til Gud dei segjer: «Haldt deg burte!» Me vil’kje kjenna dine vegar!
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Kvi skal me tena den Allsterke? Kva gagnar det å be til honom?»
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
«Dei hev’kje lukka si i handi» - Langt burt frå meg med gudlaus råd!
17 Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Når sloknar lampa for gudlause? Når kjem ulukka yver deim? Gjev han deim straff i vreidesmod?
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
Fer dei vel burt som strå for vind, lik agner som i stormen fyk?
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
«Gud gøymer straffi til hans born.» Nei, sjølv skal mannen straffi kjenna!
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
Lat han få sjå sitt eige fall og drikka harm frå den Allsterke!
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Kva bryr han seg vel um sitt hus, når månadstalet hans er fullt?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Vil nokon hjelpa Gud til kunnskap, han som er domar for dei høgste?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
Den eine døyr på velmagts høgd, fullkomleg trygg og fredeleg;
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
hans fat er fulle utav mjølk, og i hans bein er mergen frisk;
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
den andre døyr so beisk i hug, hev ingenting av lukka smaka.
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Dei båe vert i moldi lagde, og deira klednad makkar er.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Sjå kor eg kjennar dykkar tankar, og dykkar meinkrokar mot meg.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
De spør: «Kvar er vel stormannshuset? Kvar er det tjeld der gudlause bur?»
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Hev de’kje høyrt av ferdafolk - de trur vel det som dei fortel -:
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
«Den vonde frå ulukka slepp; han berga vert på vreidedagen.
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Kven lastar honom for hans ferd? Og straffar honom for hans gjerd?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Han vert til gravi båren burt, og ved hans gravhaug held dei vakt.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Søtt søv han under torv i dal, og i hans far all verdi fer, som tallause gjekk fyre honom.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
Det trøystar meg med tome ord; av dykkar svar er sviket att.»
