Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Bet Ījabs atbildēja un sacīja:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Klausāties, klausāties manu valodu, un tā mani iepriecinājāt.
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Paciešaties man runājot, pēc apsmejiet manu valodu.
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Vai tad es vaidu par cilvēkiem, un kā lai mans prāts nav skumīgs?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Skatāties uz mani, tad jūs iztrūcināsities un liksiet roku uz muti.
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Kad es to pieminu, tad es iztrūkstos, un šaušalas pārņem manu miesu.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Kāpēc bezdievīgi paliek dzīvi, top veci, un vareni spēkā?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Viņu sēkla pastāv viņu priekšā līdz ar viņiem, un viņu bērni priekš viņu acīm.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Viņu namam ir miers bez bailēm, un Dieva rīkste nenāk pār tiem.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
Viņa vērsis aplec un nepaliek bez augļiem, viņa govs vedās un neizmetās.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Savus bērnus tie izlaiž kā avju pulku, un viņu puikas lēkā.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Tie ir līksmi ar bungām un koklēm un priecājās ar stabules skaņu.
Tie pavada savas dienas labklājībā, un acumirklī tie iegrimst kapā. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Taču tie sacījuši uz Dievu: Nost no mums, jo Tavus ceļus mēs negribam atzīt.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Kas ir tas Visuvarenais, ka mēs tam kalpotu, un kāds labums mums atlec, ka to piesauktu?
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
(Bet) redzi, viņu labums nestāv viņu rokā; tādēļ bezdievīgo padoms lai ir tālu nost no manis.
17 Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Cikkārt tad izdziest bezdievīgo gaišums, un posts tiem uznāk, ka Dievs (tiem) liek valgus Savā dusmībā?
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
Ka tie ir kā rugāji priekš vēja un kā pelus, ko vētra aizrauj.
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Dievs pataupot viņa nelaimi uz viņa bērniem. Lai Viņš to viņam pašam atmaksā, ka pats to mana.
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
Viņa paša acis lai redz savu postu, un pats lai dzer no tā Visuvarenā bardzības.
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Jo kādas tam bēdas par savu namu, kad paša vairs nav, kad viņa mēnešu skaits ir beigts.
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Kas mācītu saprašanu Dievam, kas arī tos augstos tiesā?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
Viens nomirst pilnā spēkā visā mierā un laimē;
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
Viņa trauki ir pilni piena, un viņa kauli ir tauki no smadzenēm.
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
Cits atkal mirst ar rūgtu dvēseli un nekad nav baudījis labuma.
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Tie kopā guļ pīšļos, un abus tārpi apklāj.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Redzi, es zinu jūsu domas un jūsu gudrību, ar ko jūs mani gribat nomākt.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
Jo jūs sakāt: kur ir tā varenā nams, un kur to bezdievīgo telts un dzīve?
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Vai neesat vaicājuši, kas tālus ceļus gājuši; vai nezināt, ko tie stāsta?
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
Ka ļaunais glābjās nelaimes dienā, un bardzības dienā tie top pasargāti.
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Kas viņam acīs pārmetīs viņa ceļu, kas viņu sodīs, kad tas ko dara?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Ar godu viņš top pavadīts kapā, un kaps tam stāv par dzīvu piemiņu.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Kapa smiltis ir viņam vieglas, un visi cilvēki iet viņam pakaļ, kā tie priekš viņa bijuši bez skaita.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
Kā tad jūs mani tik velti iepriecinājat? Jūsu atbildes ir un paliek blēņas.
