Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Respondens autem Iob, dixit:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Audite quæso sermones meos, et agite pœnitentiam.
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Sustinete me, et ego loquar, et post mea, si videbitur, verba ridete.
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Numquid contra hominem disputatio mea est, ut merito non debeam contristari?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Attendite me, et obstupescite, et superponite digitum ori vestro:
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Et ego quando recordatus fuero, pertimesco, et concutit carnem meam tremor.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Quare ergo impii vivunt, sublevati sunt, confortatique divitiis?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Semen eorum permanet coram eis, propinquorum turba, et nepotum in conspectu eorum.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Domus eorum securæ sunt et pacatæ, et non est virga Dei super illos.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
Bos eorum concepit, et non abortivit: vacca peperit, et non est privata fœtu suo.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Egrediuntur quasi greges parvuli eorum, et infantes eorum exultant lusibus.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Tenent tympanum, et citharam, et gaudent ad sonitum organi.
Ducunt in bonis dies suos, et in puncto ad inferna descendunt. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Qui dixerunt Deo: Recede a nobis, et scientiam viarum tuarum nolumus.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Quis est Omnipotens, ut serviamus ei? et quid nobis prodest si oraverimus illum?
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Verumtamen quia non sunt in manu eorum bona sua, consilium impiorum longe sit a me.
17 Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Quoties lucerna impiorum extinguetur, et superveniet eis inundatio, et dolores dividet furoris sui?
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
Erunt sicut paleæ ante faciem venti, et sicut favilla quam turbo dispergit.
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Deus servabit filiis illius dolorem patris: et cum reddiderit, tunc sciet.
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
Videbunt oculi eius interfectionem suam, et de furore Omnipotentis bibet.
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Quid enim ad eum pertinet de domo sua post se? et si numerus mensium eius dimidietur?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Numquid Deus docebit quispiam scientiam, qui excelsos iudicat?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
Iste moritur robustus et sanus, dives et felix.
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
Viscera eius plena sunt adipe, et medullis ossa illius irrigantur:
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
Alius vero moritur in amaritudine animæ absque ullis opibus:
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Et tamen simul in pulvere dormient, et vermes operient eos.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Certe novi cogitationes vestras, et sententias contra me iniquas.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
Dicitis enim: Ubi est domus principis? et ubi tabernacula impiorum?
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Interrogate quemlibet de viatoribus, et hæc eadem illum intelligere cognoscetis:
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
Quia in diem perditionis servatur malus, et ad diem furoris ducetur.
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Quis arguet coram eo viam eius? et quæ fecit, quis reddet illi?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Ipse ad sepulchra ducetur, et in congerie mortuorum vigilabit.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Dulcis fuit glareis Cocyti, et post se omnem hominem trahet, et ante se innumerabiles.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
Quomodo igitur consolamini me frustra, cum responsio vestra repugnare ostensa sit veritati?
