Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Saa tog Job til Orde og svarede:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Hør dog, hør mine Ord, lad det være Trøsten, I giver!
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Find jer nu i, at jeg taler, siden kan I jo haane!
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Gælder min Klage Mennesker? Hvi skulde jeg ej være utaalmodig?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Vend jer til mig og stivn af Rædsel, læg Haand paa Mund!
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Jeg gruer, naar jeg tænker derpaa, mit Legeme gribes af Skælven:
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
De gudløse, hvorfor lever de, bliver gamle, ja vokser i Kraft?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Deres Æt har de blivende hos sig, deres Afkom for deres Øjne;
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
deres Huse er sikre mod Rædsler, Guds Svøbe rammer dem ikke;
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
ej springer deres Tyr forgæves, Koen kælver, den kaster ikke;
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
de slipper deres Drenge ud som Faar, deres Børneflok boltrer sig ret;
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
de synger til Pauke og Citer, er glade til Fløjtens Toner;
de lever deres Dage i Lykke og synker med Fred i Dødsriget, (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
skønt de siger til Gud: »Gaa fra os, at kende dine Veje er ikke vor Lyst!
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Den Almægtige? Hvad han? Skal vi tjene ham? Hvad Gavn at banke paa hos ham?«
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Er ej deres Lykke i deres Haand og gudløses Raad ham fjernt?
17 Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Naar gaar de gudløses Lampe ud og naar kommer Ulykken over dem? Naar deler han Loddet ud i sin Vrede,
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
saa de bliver som Straa for Vinden, som Avner, Storm fører bort?
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Gemmer Gud hans Ulykkeslod til hans Børn? Ham selv gengælde han, saa han mærker det,
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
lad ham selv faa sit Vanheld at se, den Almægtiges Vrede at drikke!
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Thi hvad bryder han sig siden om sit Hus, naar hans Maaneders Tal er udrundet?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Kan man vel tage Gud i Skole, ham, som dømmer de højeste Væsner?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
En dør jo paa Lykkens Tinde, helt tryg og saa helt uden Sorger:
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
hans Spande er fulde af Mælk, hans Knogler af saftig Marv;
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
med bitter Sjæl dør en anden og har aldrig nydt nogen Lykke;
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
de lægger sig begge i Jorden, og begge dækkes af Orme!
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Se, jeg kender saa vel eders Tanker og de Rænker, I spinder imod mig,
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
naar I siger: »Hvor er Stormandens Hus og det Telt, hvor de gudløse bor?«
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Har I aldrig spurgt de berejste og godkendt deres Beviser:
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
Den onde skaanes paa Ulykkens Dag og frelses paa Vredens Dag.
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Hvem foreholder ham vel hans Færd, gengælder ham, hvad han gør?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Til Graven bæres han hen, ved hans Gravhøj holdes der Vagt;
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
i Dalbunden hviler han sødt, Alverden følger saa efter, en Flok uden Tal gik forud for ham.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
Hvor tom er den Trøst, som I giver! Eders Svar — kun Svig er tilbage!
