Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Men Job svarede og sagde:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
hører, ja hører min Tale, og lader dette være den Trøst, I yde!
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Fordrager mig, og jeg vil tale, og naar jeg har talt, da kan du spotte!
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Mon min Klage gælder Mennesker? og om saa er, hvorfor skulde ikke min Aand blive utaalmodig?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Vender eder til mig, og gruer og lægger Haanden paa Munden!
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Thi kommer jeg det i Hu, da forfærdes jeg, og Bævelse betager mit Kød.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Hvorfor blive de ugudelige i Live, blive gamle, ja vældige i Kraft?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Deres Sæd staar fast for deres Ansigt om dem og deres Afkom for deres Øjne.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Deres Huse have Fred, uden Frygt, og Guds Ris er ikke over dem.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
Deres Tyr springer og ej forgæves; deres Ko kalver og er ikke ufrugtbar.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
De lade deres Børn løbe som en Faarehjord, og deres Drenge springe.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
De opløfte deres Røst til Tromme og Harpe og glæde sig ved Fløjtens Lyd.
De slide deres Dage hen i Lykke, og i et Øjeblik synke de ned i de dødes Rige. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Og dog sagde de til Gud: Vig fra os! thi vi have ikke Lyst til Kundskab om dine Veje.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Hvad er den Almægtige, at vi skulde tjene ham? eller hvad Gavn skulde vi have af at bønfalde ham?
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Se, deres Lykke hviler dog ikke i deres egen Haand! De ugudeliges Raad er langt fra mig.
17 Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Hvor tit udslukkes vel de ugudeliges Lampe og kommer deres Ulykke over dem? hvor tit uddeler Gud Smerter til dem i sin Vrede?
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
Blive de som Straa for Vejr og som Avner, hvilke Hvirvelvind bortstjæler?
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
„Gud gemmer hans Uret til hans Børn.‟ Han skulde betale ham selv, at han fornemmer det.
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
Hans egne Øjne skulle se hans Fordærvelse, og han skulde drikke af den Almægtiges Vrede.
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Thi hvad bekymrer han sig om sit Hus efter sig, naar hans Maaneders Tal er ude?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Mon nogen vil lære Gud Kundskab, ham, som dømmer de høje?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
Den ene dør i sin fulde Styrke, ganske rolig og tryg;
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
hans Kar vare fulde af Mælk, og Marven i hans Ben var vædskefuld.
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
Men den anden maa dø med en beskelig bedrøvet Sjæl og har ikke nydt noget godt.
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
De skulle ligge med hinanden i Støvet, og Ormene skulle bedække dem.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Se, jeg kender eders Tanker, ja eders Rænker, med hvilke I gøre Vold imod mig;
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
thi I sige: Hvor er Voldsmandens Hus? og hvor er Teltet, hvor de ugudelige boede?
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Have I ikke adspurgt de vejfarende, og erkende I ikke deres Vidnesbyrd,
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
at den onde skulde spares til Ulykkens Dag, skulde føres frem til Vredens Dag?
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
„Hvo vil forholde ham hans Vej? naar han gør noget, hvo vil betale ham?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Og han føres hen til Gravene, og ved Gravhøjen lever hans Minde.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
I Dalens Muld hviler han sødt, og han drager hvert Menneske efter sig, og paa dem foran ham er ikke Tal.‟
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
Hvorledes trøste I mig da med Forfængelighed? og hvad der bliver tilbage af eders Svar, er Troløshed.
