Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Тогава Иов в отговор рече:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Слушайте внимателно говоренето ми, И с това ме утешавайте.
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Потърпете ме, и аз ще говоря; А след като изговоря, присмивайте се.
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
За човека ли се оплаквам аз? А как да се не утесни духът ми?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Погледнете на мене, и почудете се, И турете ръка на устата си.
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Само да си наумя тия въпроси ужасявам се, И трепет обзема снагата ми.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Защо живеят нечестивите, Остаряват; даже стават и много силни.
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Чадата им се утвърждават заедно с тях пред лицето им, И внуците им пред очите им.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Домовете им са свободни от страх; И Божията тояга не е върху тях.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
Говедата им се гонят и не напразно; Юницата им се тели, и не помята.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Пущат чадата си като овце; И децата им скачат.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Пеят при музиката на тъпанчето и арфата, И веселят се при звука на свирката.
Прекарват дните си в благополучие; И в една минута слизат в гроба. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Все пак казват Богу: Оттегли се от нас, Защото не искаме да знаем пътищата Ти.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Що е Всемогъщият, та да Му служим? И какво се ползваме, като Го призоваваме?
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Ето, щастието им не е в тяхна ръка; Далеч да бъде от мене мъдруването на нечестивите!
17 Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Колко често изгасва светилникът на нечестивите, И дохожда бедствието им върху тях! Бог им разпределя болезни в гнева Си.
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
Те са като плява пред вятъра, И като прах от плява, който вихрушката отвява.
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Думате, Бог пази наказанието на тяхното беззаконие за чадата им. По-добре нека въздаде на сами тях, за да го усещат;
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
Собствените им очи нека видят гибелта им, И сами те нека пият от гнева на Всемогъщия.
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Защото какво наслаждение от дома си има нечестивият след себе си, Когато се преполови числото на месеците му?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Ще научи ли някой Бога на знание, Тъй като Той съди високите?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
Един умира в пълно благополучие, Като е във всичко охолен и спокоен;
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
Ребрата му са покрити с тлъстина, И костите му са напоени с мозък.
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
А друг умира в душевна горест, Като никога не е ял с весело сърце.
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Заедно лежат в пръстта, И червеи ги покриват.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Ето, зная мислите ви И хитруванията ви за съсипването ми.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
Защото думате: Где е къщата на княза? И где е шатърът, гдето живееха нечестивите?
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Не сте ли попитали минаващите през пътя? И не разбирате ли бележитите им примери,
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
Че нечестивият се пази за ден на погибел, И че в ден на гняв ще бъде закаран?
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Кой ще изяви пред лицето му неговия път? И кой ще му въздаде за онова, което е сторил?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Но и той ще бъде донесен в гроба, И ще пази над гробницата си.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Буците на долината ще му бъдат леки; И всеки човек ще отиде подир него, Както безбройни са отишли преди него,
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
Как, прочее, ми давате празни утешения, Тъй като в отговорите ви остава само лъжа?
