Jób 20
1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
Und Zophar, der Naamathiter, antwortete und sprach:
2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
Darum geben meine Gedanken mir Antwort, und deswegen bin ich innerlich erregt:
3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
Eine Zurechtweisung, mir zur Schande, höre ich; aber mein Geist antwortet mir aus meiner Einsicht.
4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
Weißt du dieses, daß von jeher, seitdem der Mensch auf die Erde gesetzt wurde,
5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
der Jubel der Gesetzlosen kurz und die Freude des Ruchlosen für einen Augenblick war?
6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
Stiege auch seine Höhe bis zum Himmel hinauf, und rührte sein Haupt an die Wolken:
7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
gleich seinem Kote vergeht er auf ewig; die ihn gesehen haben, sagen: Wo ist er?
8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
Wie ein Traum verfliegt er, und man findet ihn nicht, und er wird hinweggescheucht wie ein Nachtgesicht.
9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
Das Auge hat ihn erblickt und sieht ihn nimmer wieder, und seine Stätte gewahrt ihn nicht mehr.
10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
Seine Kinder müssen die Armen begütigen, und seine Hände sein Vermögen zurückgeben.
11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
Seine Knochen waren voll seiner Jugendkraft, und sie liegt mit ihm in dem Staube. -
12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
Wenn das Böse in seinem Munde süß war, und er es verbarg unter seiner Zunge,
13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
und es aufsparte und nicht fahren ließ und es zurückhielt unter seinem Gaumen:
14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
so ist doch nun seine Speise in seinen Eingeweiden verwandelt; Natterngalle ist in seinem Innern.
15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
Reichtum hat er verschlungen, und er speit ihn aus: aus seinem Bauche treibt Gott ihn heraus.
16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
Natterngift sog er ein: es tötet ihn die Zunge der Otter.
17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
Nicht darf er sich laben an Bächen, flutenden Strömen von Honig und Milch.
18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
Das Errungene gibt er zurück, und er darf es nicht verschlingen; gemäß dem Vermögen, das er erworben, darf er sich nicht freuen.
19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
Denn er hat mißhandelt, verlassen die Armen; Häuser hat er an sich gerissen und wird sie nicht ausbauen.
20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
Denn er kannte keine Ruhe in seinem Innern: mit seinem Teuersten wird er nicht entrinnen.
21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
Nichts entging seiner Freßgier; darum wird sein Wohlstand nicht dauernd sein.
22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
In der Fülle seines Überflusses wird er in Bedrängnis sein; die Hand jedes Notleidenden wird über ihn kommen.
23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
Es wird geschehen: um seinen Bauch zu füllen, wird Gott die Glut seines Zornes in ihn entsenden, und sie auf ihn regnen lassen in sein Fleisch hinein.
24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
Flieht er vor den eisernen Waffen, so wird der eherne Bogen ihn durchbohren.
25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
Er zieht am Pfeile, und er kommt aus dem Leibe hervor, und das glänzende Eisen aus seiner Galle: Schrecken kommen über ihn.
26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
Eitel Finsternis ist aufgespart für seine Schätze; ein Feuer, das nicht angeblasen ist, wird ihn fressen, wird verzehren, was in seinem Zelte übriggeblieben.
27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
Der Himmel wird seine Ungerechtigkeit enthüllen, und die Erde sich wider ihn erheben.
28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
Der Ertrag seines Hauses wird weggeführt werden, wird zerrinnen am Tage seines Zornes. -
29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
Das ist das Teil des gesetzlosen Menschen von Gott und das von Gott ihm zugesprochene Los.
