Jób 20
1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
And Zophar the Naamathite answereth and saith: —
2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
Therefore my thoughts cause me to answer, And because of my sensations in me.
3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
The chastisement of my shame I hear, And the spirit of mine understanding Doth cause me to answer:
4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
This hast thou known from antiquity? Since the placing of man on earth?
5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
That the singing of the wicked [is] short, And the joy of the profane for a moment,
6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
Though his excellency go up to the heavens, And his head against a cloud he strike —
7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
As his own dung for ever he doth perish, His beholders say: 'Where [is] he?'
8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
As a dream he fleeth, and they find him not, And he is driven away as a vision of the night,
9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
The eye hath not seen him, and addeth not. And not again doth his place behold him.
10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
His sons do the poor oppress, And his hands give back his wealth.
11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
His bones have been full of his youth, And with him on the dust it lieth down.
12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
Though he doth sweeten evil in his mouth, Doth hide it under his tongue,
13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
Hath pity on it, and doth not forsake it, And keep it back in the midst of his palate,
14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
His food in his bowels is turned, The bitterness of asps [is] in his heart.
15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
Wealth he hath swallowed, and doth vomit it. From his belly God driveth it out.
16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
Gall of asps he sucketh, Slay him doth the tongue of a viper.
17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
He looketh not on rivulets, Flowing of brooks of honey and butter.
18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
He is giving back [what] he laboured for, And doth not consume [it]; As a bulwark [is] his exchange, and he exults not.
19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
For he oppressed — he forsook the poor, A house he hath taken violently away, And he doth not build it.
20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
For he hath not known ease in his belly. With his desirable thing he delivereth not himself.
21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
There is not a remnant to his food, Therefore his good doth not stay.
22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
In the fulness of his sufficiency he is straitened. Every perverse hand doth meet him.
23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
It cometh to pass, at the filling of his belly, He sendeth forth against him The fierceness of His anger, Yea, He raineth on him in his eating.
24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
He fleeth from an iron weapon, Pass through him doth a bow of brass.
25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
One hath drawn, And it cometh out from the body, And a glittering weapon from his gall proceedeth. On him [are] terrors.
26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
All darkness is hid for his treasures, Consume him doth a fire not blown, Broken is the remnant in his tent.
27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
Reveal do the heavens his iniquity, And earth is raising itself against him.
28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
Remove doth the increase of his house, Poured forth in a day of His anger.
29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
This [is] the portion of a wicked man from God. And an inheritance appointed him by God.
