< Jób 19 >

1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Y respondió Job, y dijo:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
¿Hasta cuándo angustiaréis mi alma, y me moleréis con palabras?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
Ya me habéis vituperado diez veces; ¿no os avergonzáis de descomediros delante de mí?
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Sea así que realmente haya yo errado, conmigo se quedará mi yerro.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
Mas si vosotros os engrandeciéreis contra mí, y redarguyeres mi oprobio contra mí,
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
sabed ahora que Dios me ha derribado, y me ha envuelto en su red.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
He aquí yo clamaré agravio, y no seré oído; daré voces, y no habrá juicio.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
Cercó de vallado mi camino, y no pasaré; y sobre mis veredas puso tinieblas.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
Me quitó mi honra, y quitó la corona de mi cabeza.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
Me arrancó por todos lados, y me sequé; y ha hecho pasar mi esperanza como árbol arrancado.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
E hizo inflamar contra mí su furor, y me contó para sí entre sus enemigos.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
Vinieron sus ejércitos a una, y trillaron sobre mí su camino, y asentaron campamento en derredor de mi tienda.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
Hizo alejar de mí mis hermanos, y ciertamente mis conocidos se extrañaron de mí.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
Mis parientes se detuvieron, y mis conocidos se olvidaron de mí.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
Los moradores de mi casa y mis criadas me tuvieron por extraño; forastero fui yo en sus ojos.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
Llamé a mi siervo, y no respondió; de mi propia boca le suplicaba.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
Mi espíritu vino a ser extraño a mi mujer, aunque por los hijos de mis entrañas le rogaba.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Aun los muchachos me menospreciaron; levantándome, hablaban contra mí.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Todos mis íntimos amigos me aborrecieron; y los que yo amaba, se tornaron contra mí.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
Mi piel y mi carne se pegaron a mis huesos; y he escapado con la piel de mis dientes.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Oh vosotros mis amigos, tened compasión de mí, tened compasión de mí; porque la mano de Dios me ha tocado.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
¿Por qué me perseguís como Dios, y no os saciáis de mis carnes?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
¡Quién diese ahora que mis palabras fuesen escritas! ¡Quién diese que se escribieran en un libro!
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
¡Que con cincel de hierro y con plomo fuesen en piedra esculpidas para siempre!
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
Yo sé que mi Redentor vive, y al fin se levantará sobre el polvo;
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
y después desde esta mi piel rota, y desde mi propia carne tengo que ver a Dios.
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
Al cual yo tengo que ver por mí, y mis ojos lo han de ver, y no otro, aunque mis riñones se consuman dentro de mí.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Mas debierais decir: ¿Por qué lo perseguimos? Ya que la raíz del negocio en mí se halla.
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Temed vosotros delante de la espada; porque sobreviene el furor de la espada a causa de las injusticias, para que sepáis que hay un juicio.

< Jób 19 >