Jób 19

1 Tedy odpověděv Job, řekl:

Y RESPONDIÓ Job, y dijo:

2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

¿Hasta cuándo angustiaréis mi alma, y me moleréis con palabras?

3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

Ya me habéis vituperado diez veces: ¿no os avergonzáis de descomediros delante de mí?

4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

Sea así que realmente haya yo errado, conmigo se quedará mi yerro.

5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

Mas si vosotros os engrandeciereis contra mí, y adujereis contra mí mi oprobio,

6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

Sabed ahora que Dios me ha trastornado, y traído en derredor su red sobre mí.

7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

He aquí yo clamaré agravio, y no seré oído: daré voces, y no habrá juicio.

8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

Cercó de vallado mi camino, y no pasaré; y sobre mis veredas puso tinieblas.

9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

Hame despojado de mi gloria, y quitado la corona de mi cabeza.

10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

Arruinóme por todos lados, y perezco; y ha hecho pasar mi esperanza como árbol [arrancado].

11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

E hizo inflamar contra mí su furor, y contóme para sí entre sus enemigos.

12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

Vinieron sus ejércitos á una, y trillaron sobre mí su camino, y asentaron campo en derredor de mi tienda.

13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

Hizo alejar de mí mis hermanos, y positivamente se extrañaron de mí mis conocidos.

14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

Mis parientes se detuvieron, y mis conocidos se olvidaron de mí.

15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

Los moradores de mi casa y mis criadas me tuvieron por extraño: forastero fuí yo en sus ojos.

16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

Llamé á mi siervo, y no respondió; de mi propia boca le suplicaba.

17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

Mi aliento vino á ser extraño á mi mujer, aunque por los hijos de mis entrañas [le] rogaba.

18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

Aun los muchachos me menospreciaron: en levantándome, hablaban contra mí.

19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

Todos mis confidentes me aborrecieron; y los que yo amaba, se tornaron contra mí.

20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

Mi cuero y mi carne se pegaron á mis huesos; y he escapado con la piel de mis dientes.

21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

Oh vosotros mis amigos, tened compasión de mí, tened compasión de mí; porque la mano de Dios me ha tocado.

22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

¿Por qué me perseguís como Dios, y no os hartáis de mis carnes?

23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

¡Quién diese ahora que mis palabras fuesen escritas! ¡quién diese que se escribieran en un libro!

24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

¡Que con cincel de hierro y con plomo fuesen en piedra esculpidas para siempre!

25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

Yo sé que mi Redentor vive, y al fin se levantará sobre el polvo:

26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

Y después de deshecha esta mi piel, aun he de ver en mi carne á Dios;

27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

Al cual yo tengo de ver por mí, y mis ojos lo verán, y no otro, [aunque] mis riñones se consuman dentro de mí.

28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

Mas debierais decir: ¿Por qué lo perseguimos? ya que la raíz del negocio en mí se halla.

29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

Temed vosotros delante de la espada; porque [sobreviene] el furor de la espada [á causa] de las injusticias, para que sepáis que hay un juicio.