Jób 19

1 Tedy odpověděv Job, řekl:

Entonces Job respondió:

2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

¿Hasta cuándo afligen mi alma y me muelen con palabras?

3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

Ya me insultaron diez veces. ¿No se avergüenzan de ultrajarme?

4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

Si en verdad yo erré, mi error recae sobre mí.

5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

Pero si ustedes se engrandecen contra mí, y alegan mi oprobio contra mí,

6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

sepan que ʼElohim me trastornó y me envolvió en su red.

7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

Ciertamente grito: ¡Violencia! Y no se me escucha. Doy voces, y no hay justicia.

8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

Él bloqueó mi camino para que no pase. Puso oscuridad sobre mi senda.

9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

Me despojó de mi honor y quitó la corona de mi cabeza.

10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

Me destroza por todos lados y perezco. Arrancó mi esperanza como un árbol.

11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

Su ira se encendió contra mí. Me considera su enemigo.

12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

Llegaron sus tropas unidas, se atrincheran contra mí y acamparon alrededor de mi vivienda.

13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

Alejó a mis hermanos de mí. Mis conocidos, como extraños, se apartaron de mí.

14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

Me fallaron mis parientes, me olvidan mis amigos.

15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

Los que viven en mi casa y mis esclavas me miran como extraño. Soy forastero ante ellos.

16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

Llamo a mi esclavo, y no responde. Con mi propia boca tengo que rogarle.

17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

Mi aliento fue repulsivo a mi esposa y odioso ante mis propios hermanos.

18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

Hasta los niños me desprecian, y al levantarme hablan contra mí.

19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

Todos mis amigos íntimos me aborrecen. Los que yo amaba se volvieron contra mí.

20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

Mi piel y mi carne se pegan a mis huesos, y quedé solo con la piel de mis dientes.

21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

Ustedes, amigos míos, tengan compasión de mí. Porque me golpeó la mano de ʼElohim.

22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

¿Por qué me persiguen como ʼElohim, y no se sacian de escarnecerme?

23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

¡Ojalá mis palabras fueran escritas! ¡Ojalá fueran escritas en un rollo!

24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

¡Que fueran talladas con cincel de hierro y plomo para siempre en la roca!

25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

Yo sé que mi Redentor vive, y al fin se levantará sobre el polvo,

26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

Después de deshecha mi piel, en mi carne veré a ʼElohim,

27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

a Quien veré por mí mismo. Mis ojos lo verán, y no los de otro. Mi corazón desfallece dentro de mí.

28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

Porque si la raíz de mi situación está en mí mismo, entonces, ¿por qué dicen ustedes: Persigámoslo?

29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

¡Teman ustedes ante la espada! Porque llenos de ira están los castigos de la espada, para que sepan que hay un juicio.