Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
A Jov odgovori i reèe:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
Dokle æete muèiti dušu moju i satirati me rijeèima?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
Veæ ste me deset puta naružili; nije vas stid što tako navaljujete na me?
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Ali ako sam doista pogriješio, pogrješka æe moja ostati kod mene.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
Ako li se još hoæete da dižete na me i da me korite mojom sramotom,
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
Onda znajte da me je Bog oborio i mrežu svoju razapeo oko mene.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Eto, vièem na nepravdu, ali se ne slušam; vapijem, ali nema suda.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
Zagradio je put moj da ne mogu proæi; na staze moje metnuo je mrak.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
Svukao je s mene slavu moju i skinuo vijenac s glave moje.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
Porušio me je otsvuda, da me nema; i kao drvo išèupao je nadanje moje.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
Raspalio se na me gnjev njegov, i uzeo me je meðu neprijatelje svoje.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
Vojske njegove doðoše sve zajedno i nasuše sebi put k meni, i stadoše u oko okolo šatora mojega.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
Braæu moju udaljio je od mene, i znanci moji tuðe se od mene.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
Bližnji moji ostaviše me, i znanci moji zaboraviše me.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
Domašnji moji i moje sluškinje gledaju me kao tuðina; stranac sam u oèima njihovijem.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
Zovem slugu svojega, a on se ne odziva, a molim ga ustima svojim.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
Dah je moj mrzak ženi mojoj, a preklinjem je sinovima utrobe svoje.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Ni djeca ne haju za me; kad ustanem, ruže me.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Mrzak sam svjema najvjernijim svojim, i koje ljubljah postaše mi protivnici.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
Za kožu moju kao za meso moje prionuše kosti moje; jedva osta koža oko zuba mojih.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Smilujte se na me, smilujte se na me, prijatelji moji, jer se ruka Božija dotakla mene.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Zašto me gonite kao Bog, i mesa mojega ne možete da se nasitite?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
O kad bi se napisale rijeèi moje! kad bi se stavile u knjigu!
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
Pisaljkom gvozdenom i olovom na kamenu za vjeèni spomen kad bi se urezale!
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
Ali znam da je živ moj iskupitelj, i na pošljedak da æe stati nad prahom.
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
I ako se ova koža moja i rašèini, opet æu u tijelu svom vidjeti Boga.
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
Ja isti vidjeæu ga, i oèi moje gledaæe ga, a ne drugi. A bubrega mojih nestaje u meni.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Nego bi trebalo da reèete: zašto ga gonimo? kad je korijen besjede u meni.
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Bojte se maèa; jer je maè osveta za bezakonje; i znajte da ima sud.
