Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Respondeu porém Job, e disse:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
Até quando entristecereis a minha alma, e me quebrantareis com palavras?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
Já dez vezes me envergonhastes; vergonha não tendes: contra mim vos endureceis.
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Embora haja eu, na verdade, errado, comigo ficará o meu erro.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
Se deveras vos levantais contra mim, e me arguis com o meu opróbrio,
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
Sabei agora que Deus é o que me transtornou, e com a sua rede me cercou.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Eis que clamo: violência; porém não sou ouvido; grito: socorro; porém não há justiça.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
O meu caminho entrincheirou, e já não posso passar, e nas minhas veredas pôs trevas.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
Da minha honra me despojou; e tirou-me a coroa da minha cabeça.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
Derribou-me ele em roda, e eu me vou, e arrancou a minha esperança, como a uma árvore.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
E fez inflamar contrar mim a sua ira, e me reputou para consigo, como a seus inimigos.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
Juntas vieram as suas tropas, e prepararam contra mim o seu caminho, e se acamparam ao redor da minha tenda.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
Pôs longe de mim a meus irmãos, e os que me conhecem deveras me estranharam.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
Os meus parentes me deixaram, e os meus conhecidos se esqueceram de mim.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
Os meus domésticos e as minhas servas me reputaram como um estranho, e vim a ser um estrangeiro aos seus olhos.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
Chamei a meu criado, e ele me não respondeu, suplicando-lhe eu por minha própria boca.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
O meu bafo se fez estranho a minha mulher, e eu a suplico pelos filhos do meu corpo.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Até os rapazes me desprezam, e, levantando-me eu, falam contra mim.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Todos os homens do meu secreto conselho me abominam, e até os que eu amava se tornaram contra mim.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
Os meus ossos se apegaram à minha pele e à minha carne, e escapei só com a pele dos meus dentes.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Compadecei-vos de mim, amigos meus, compadecei-vos de mim, porque a mão de Deus me tocou.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Porque me perseguis assim como Deus, e da minha carne vos não fartais?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Quem me dera agora, que as minhas palavras se escrevessem! quem me dera, que se gravassem num livro!
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
E que, com pena de ferro, e com chumbo, para sempre fossem esculpidas na rocha!
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
Porque eu sei que o meu redentor vive, e que estará em pé no derradeiro dia sobre o pó.
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
E depois de roída a minha pele, contudo desde a minha carne verei a Deus,
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
A quem eu verei por mim mesmo, e os meus olhos o verão, e não outro: e por isso os meus rins se consomem no meu seio.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Na verdade, que devieis dizer: Porque o perseguimos? Pois a raiz da acusação se acha em mim.
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Temei vós mesmos a espada; porque o furor traz os castigos da espada, para saberdes que haverá um juízo.
