Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Da tok Job til orde og sa:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
Hvor lenge vil I bedrøve min sjel og knuse mig med ord?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
Det er nu tiende gang I håner mig og ikke skammer eder ved å krenke mig.
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Har jeg virkelig faret vill, da blir min villfarelse min egen sak.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
Vil I virkelig ophøie eder over mig og vise mig at min vanære har rammet mig med rette?
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
Så vit da at Gud har gjort mig urett og satt sitt garn omkring mig!
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Se, jeg roper: Vold! - men jeg får intet svar; jeg skriker om hjelp, men det er ingen rett å få.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
Min vei har han stengt, så jeg ikke kommer frem, og over mine stier legger han mørke.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
Min ære har han avklædd mig og tatt bort kronen fra mitt hode.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
Han bryter mig ned på alle kanter, så jeg går til grunne, og han rykker op mitt håp som et tre.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
Han lar sin vrede brenne mot mig og akter mig som sin fiende.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
Hans hærflokker kommer alle sammen og rydder sig vei mot mig, og de leirer sig rundt om mitt telt.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
Mine brødre har han drevet langt bort fra mig, og mine kjenninger er blitt aldeles fremmede for mig.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
Mine nærmeste holder sig borte, og mine kjente har glemt mig.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
Mine husfolk og mine tjenestepiker akter mig for en fremmed; jeg er en utlending i deres øine.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
Kaller jeg på min tjener, så svarer han ikke; med egen munn må jeg bønnfalle ham.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
Min ånde er motbydelig for min hustru, og min vonde lukt for min mors sønner.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Endog barn forakter mig; vil jeg reise mig, så taler de mot mig.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Alle mine nærmeste venner avskyr mig, og de jeg elsket, har vendt sig mot mig.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
Mine ben trenger ut gjennem min hud og mitt kjøtt, og bare tannhinnen er ennu urørt på mig.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Forbarm eder, forbarm eder over mig, I mine venner! For Guds hånd har rørt ved mig.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Hvorfor forfølger I mig likesom Gud og blir ikke mette av mitt kjøtt?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Men gid mine ord måtte bli opskrevet! Gid de måtte bli optegnet i en bok,
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
ja, med jerngriffel og bly for evig bli hugget inn i sten!
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
Men jeg - jeg vet min gjenløser lever, og som den siste skal han stå frem på støvet.
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
Og efterat denne min hud er blitt ødelagt, skal jeg ut fra mitt kjød skue Gud,
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
han som jeg skal skue, mig til gode, han som mine øine skal se og ikke nogen fremmed - mine nyrer tæres bort i mitt liv.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Når I sier: Hvor vi skal forfølge ham! - I har jo funnet skylden hos mig -
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
så frykt for sverdet! For vrede er en synd som er hjemfalt til sverd. Dette sier jeg forat I skal tenke på at det kommer en dom.
