Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Respondens autem Job, dixit:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
Usquequo affligitis animam meam, et atteritis me sermonibus?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
En decies confunditis me, et non erubescitis opprimentes me.
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Nempe etsi ignoravi, mecum erit ignorantia mea.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
At vos contra me erigimini, et arguitis me opprobriis meis.
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
Saltem nunc intelligite quia Deus non æquo judicio afflixerit me, et flagellis suis me cinxerit.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Ecce clamabo, vim patiens, et nemo audiet; vociferabor, et non est qui judicet.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
Semitam meam circumsepsit, et transire non possum: et in calle meo tenebras posuit.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
Spoliavit me gloria mea, et abstulit coronam de capite meo.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
Destruxit me undique, et pereo: et quasi evulsæ arbori abstulit spem meam.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
Iratus est contra me furor ejus, et sic me habuit quasi hostem suum.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
Simul venerunt latrones ejus, et fecerunt sibi viam per me, et obsederunt in gyro tabernaculum meum.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
Fratres meos longe fecit a me, et noti mei quasi alieni recesserunt a me.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
Dereliquerunt me propinqui mei, et qui me noverant obliti sunt mei.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
Inquilini domus meæ et ancillæ meæ sicut alienum habuerunt me, et quasi peregrinus fui in oculis eorum.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
Servum meum vocavi, et non respondit: ore proprio deprecabar illum.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
Halitum meum exhorruit uxor mea, et orabam filios uteri mei.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Stulti quoque despiciebant me: et cum ab eis recessissem, detrahebant mihi.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Abominati sunt me quondam consiliarii mei, et quem maxime diligebam, aversatus est me.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
Pelli meæ, consumptis carnibus, adhæsit os meum, et derelicta sunt tantummodo labia circa dentes meos.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Miseremini mei, miseremini mei saltem vos, amici mei, quia manus Domini tetigit me.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Quare persequimini me sicut Deus, et carnibus meis saturamini?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Quis mihi tribuat ut scribantur sermones mei? quis mihi det ut exarentur in libro
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
stylo ferreo et plumbi lamina, vel celte sculpantur in silice?
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
Scio enim quod redemptor meus vivit, et in novissimo die de terra surrecturus sum:
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
et rursum circumdabor pelle mea, et in carne mea videbo Deum meum:
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
quem visurus sum ego ipse, et oculi mei conspecturi sunt, et non alius: reposita est hæc spes mea in sinu meo.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Quare ergo nunc dicitis: Persequamur eum, et radicem verbi inveniamus contra eum?
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Fugite ergo a facie gladii, quoniam ultor iniquitatum gladius est: et scitote esse judicium.
