Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Hiob antwortete und sprach:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
Wie lange wollt ihr mich kränken und mich mit Reden zermalmen?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
Schon zehnmal nun beschimpftet ihr mich und schämt euch nicht, mich zu mißhandeln!
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Und habe ich auch wirklich mich vergangen, so bleibt doch mein Fehltritt mir allein bewußt.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
Wollt ihr euch wirklich über mich erheben, so bringt mir den Beweis für meine Schande!
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
Erkennet doch, daß Gott mich gebeugt und mich mit seinem Netz umzingelt hat.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Fürwahr, ich schreie “Gewalt!” und finde keine Erhörung; ich rufe um Hilfe, doch da giebt's kein Recht.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
Meinen Weg hat er vermauert, daß ich nicht hinüber kann, und über meine Pfade breitet er Finsternis.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
Meiner Ehre hat er mich entkleidet und mir die Krone vom Haupte genommen.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
Er wirft mich nieder ringsum, daß ich dahinfahre, und reißt gleich einem Baume meine Hoffnung aus.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
Er läßt seinen Zorn wider mich entbrennen und achtet mich seinen Feinden gleich.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
Allzumal rücken seine Scharen heran, schütten ihren Weg wider mich auf und lagern sich rings um mein Zelt.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
Meine Brüder hat er von mir entfernt, und meine Freunde sind mir ganz entfremdet.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
Meine Verwandten bleiben aus, und meine Bekannten haben mich vergessen.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
Die Genossen meines Hauses und meine Mägde achten mich für einen Fremden, zum Ausländer ward ich in ihren Augen.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
Rufe ich meinen Sklaven, so antwortet er nicht, mit meinem Munde muß ich zu ihm flehen.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
Mein Atem ist zuwider meinem Weibe, und mein Gestank meinen leiblichen Brüdern.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Selbst die Kleinen verachten mich; will ich aufstehn, verspotten sie mich.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Alle meine Vertrauten verabscheuen mich, und die ich liebte, haben sich gegen mich gekehrt.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
An meiner Haut und meinem Fleisch klebt mein Gebein, und nur mit meiner Zähne Haut bin ich entronnen.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Erbarmt euch mein, erbarmt euch mein, ihr meine Freunde, denn Gottes Hand hat mich getroffen!
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Warum verfolgt ihr mich wie Gott und werdet nicht satt, mich zu zerfleischen?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Ach, daß doch meine Worte aufgeschrieben, auf eine Tafel eingezeichnet würden,
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
mit Eisengriffel und Blei, für ewig in den Fels gehauen!
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
Ich aber weiß, daß mein Erlöser lebt, und als letzter wird er auf dem Staube sich erheben.
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
Und nachdem meine Haut also zerschlagen ist, und ledig meines Fleisches werde ich Gott schauen!
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
Ich werde ihn schauen mir zum Heil; ja, meine Augen sehen ihn, und nicht als Gegner: mein Herz verzehrt sich in meiner Brust!
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Wenn ihr nun sagt: “Wie wollen wir ihn verfolgen!” und in mir sei der Sache Grund zu finden,
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
so fürchtet euch vor dem Schwert - denn das sind Schwertesverschuldungen! - damit ihr erkennet, daß es ein Gericht giebt.
