Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Und Hiob antwortete und sprach:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
Wie lange wollt ihr meine Seele plagen und mich mit Worten zermalmen?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
Schon zehnmal ist es, daß ihr mich geschmäht habt; ihr schämet euch nicht, mich zu verletzen.
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Und habe ich auch wirklich geirrt, so bleibt doch mein Irrtum bei mir.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
Wenn ihr wirklich wider mich großtun wollt, und wider mich dartun meine Schmach,
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
so wisset denn, daß Gott mich in meinem Rechte gebeugt und mich umstellt hat mit seinem Netze.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Siehe, ich schreie über Gewalttat, und werde nicht erhört; ich rufe um Hilfe, und da ist kein Recht.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
Er hat meinen Weg verzäunt, daß ich nicht hinüber kann, und auf meine Pfade legte er Finsternis.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
Meine Ehre hat er mir ausgezogen, und weggenommen die Krone meines Hauptes.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
Er hat mich niedergerissen ringsum, so daß ich vergehe, und hat meine Hoffnung ausgerissen wie einen Baum.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
Und seinen Zorn ließ er wider mich entbrennen, und achtete mich seinen Feinden gleich.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
Allzumal kamen seine Scharen und bahnten ihren Weg wider mich, und lagerten sich rings um mein Zelt.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
Meine Brüder hat er von mir entfernt, und meine Bekannten sind mir ganz entfremdet.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
Meine Verwandten bleiben aus, und meine Vertrauten haben mich vergessen.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
Meine Hausgenossen und meine Mägde achten mich für einen Fremden; ein Ausländer bin ich in ihren Augen geworden.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
Meinem Knechte rufe ich, und er antwortet nicht; mit meinem Munde muß ich zu ihm flehen.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
Mein Atem ist meinem Weibe zuwider, und mein übler Geruch den Kindern meiner Mutter.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Selbst Buben verachten mich; will ich aufstehen, so reden sie über mich.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Alle meine Vertrauten verabscheuen mich, und die ich liebte, haben sich gegen mich gekehrt.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
Mein Gebein klebt an meiner Haut und an meinem Fleische, und nur mit der Haut meiner Zähne bin ich entronnen.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Erbarmet euch meiner, erbarmet euch meiner, ihr meine Freunde! Denn die Hand Gottes hat mich angetastet.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Warum verfolget ihr mich wie Gott, und werdet meines Fleisches nicht satt?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
O daß doch meine Worte aufgeschrieben würden! O daß sie in ein Buch gezeichnet würden,
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
mit eisernem Griffel und Blei in den Felsen eingehauen auf ewig!
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
Und ich, ich weiß, daß mein Erlöser lebt, und als der Letzte wird er auf der Erde stehen;
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
und ist nach meiner Haut dieses da zerstört, so werde ich aus meinem Fleische Gott anschauen,
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
welchen ich selbst mir anschauen, und den meine Augen sehen werden, und kein anderer: meine Nieren verschmachten in meinem Innern. -
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Wenn ihr saget: Wie wollen wir ihn verfolgen? und daß die Wurzel der Sache in mir sich befinde,
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
so fürchtet euch vor dem Schwerte! Denn das Schwert ist der Grimm über die Missetaten; auf daß ihr wisset, daß ein Gericht ist.
