Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Then Job answered, and said:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
How long do you afflict my soul, and break me in pieces with words?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
Behold, these ten times you confound me, and are not ashamed to oppress me.
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
For if I have been ignorant, my ignorance shall be with me.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
But you have set yourselves up against me, and reprove me with my reproaches.
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
At least now understand, that God hath not afflicted me with an equal judgment, and compassed me with his scourges.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Behold I cry suffering violence, and no one will hear: I shall cry aloud, and there is none to judge.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
He hath hedged in my path round about, and I cannot pass, and in my way he hath set darkness.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
He hath stripped me of my glory, and hath taken the crown from my head.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
He hath destroyed me on every side, and I am lost, and he hath taken away my hope, as from a tree that is plucked up.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
His wrath is kindled against me, and he hath counted me as his enemy.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
His troops have come together, and have made themselves a way by me, and have besieged my tabernacle round about.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
He hath put my brethren far from me, and my acquaintance like strangers have departed from me.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
My kinsmen have forsaken me, and they that knew me, have forgotten me.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
They that dwelt in my house, and my maidservants have counted me a stranger, and I have been like an alien in their eyes.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
I called my servant, and he gave me no answer, I entreated him with my own mouth.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
My wife hath abhorred my breath, and I entreated the children of my womb.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Even fools despise me; and when I gone from them, they spoke against me.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
They that were sometime my counsellors, have abhorred me: and he whom I love most is turned against me.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
The flesh being consumed. My bone hath cleaved to my skin, and nothing but lips are left about my teeth.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Have pity on me, have pity on me, at least you my friends, because the hand of the Lord hath touched me.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Why do you persecute me as God, and glut yourselves with my flesh?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Who will grant me that my words may be written? Who will grant me that they may be marked down in a book?
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
With an iron pen and in a plate of lead, or else be graven with an instrument in flint stone.
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
For I know that my Redeemer liveth, and in the last day I shall rise out of the earth.
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
And I shall be clothed again with my skin, and in my flesh I will see my God.
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
Whom I myself shall see, and my eyes shall behold, and not another: this my hope is laid up in my bosom.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Why then do you say now: Let us persecute him, and let us find occasion of word against him?
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Flee then from the face of the sword, for the sword is the revenger of iniquities: and know ye that there is judgment.
