< Jób 17 >
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
Mi ånd er knekt, mitt liv er sløkt, no hev eg berre gravi att.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Eg hæding finn på kvar ein kant, ved deira tråss lyt auga dvelja.
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Å, set eit pant for meg hjå deg! Kven elles skal meg handslag gjeva?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Du stengde deira sjæl for skyn; difor vil du ikkje lyfta deim.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
Den som gjev vener burt til plundring, hans søner sloknar augo på.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
Eg er for folk til ordtak sett, som ein dei sputtar beint i syni.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Mitt auga sjukt av sorger er, og mine lemer er ein skugge.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Dei rettvise støkk yver slikt, og skuldfri harmast på ugudleg.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Men rettvis mann sin veg gjeng fram, og magti veks hjå reinhendt mann.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Men de - kom berre alle att! Eg ingen vismann finn hjå dykk.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
Og mine dagar dei kvarv burt; og mine planar slitna sund, dei som mitt hjarta emna på.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Men dei gjer natti um til dag, som ljos var næmare enn myrkrer.
13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol )
Eit hus i helheim er mi von, i myrkret reider eg mi seng. (Sheol )
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
Til gravi ropar eg: «Min far!» til makken: «Mor mi! Syster mi!»
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Kvar vert det då av voni mi? Mi von, kven augnar henne då?
16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. (Sheol )
Til helheims bommar fer ho ned, når eg til kvile gjeng i moldi.» (Sheol )