Jób 17
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
spiritus meus adtenuabitur dies mei breviabuntur et solum mihi superest sepulchrum
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
non peccavi et in amaritudinibus moratur oculus meus
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
libera me et pone iuxta te et cuiusvis manus pugnet contra me
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
cor eorum longe fecisti a disciplina et propterea non exaltabuntur
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
praedam pollicetur sociis et oculi filiorum eius deficient
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
posuit me quasi in proverbium vulgi et exemplum sum coram eis
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
caligavit ab indignatione oculus meus et membra mea quasi in nihili redacta sunt
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
stupebunt iusti super hoc et innocens contra hypocritam suscitabitur
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
et tenebit iustus viam suam et mundis manibus addet fortitudinem
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
igitur vos omnes convertimini et venite et non inveniam in vobis ullum sapientem
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
dies mei transierunt cogitationes meae dissipatae sunt torquentes cor meum
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
noctem verterunt in diem et rursum post tenebras spero lucem
si sustinuero infernus domus mea est in tenebris stravi lectulum meum (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
putredini dixi pater meus es mater mea et soror mea vermibus
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
ubi est ergo nunc praestolatio mea et patientiam meam quis considerat
