< Jób 16 >

1 A odpovídaje Job, řekl:
Entonces Job respondió:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
“Ya he oído todo esto antes. ¡Son consoladores que sólo causan problemas!
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
¿No cesarán sus discursos que son como el viento? ¿Qué les molesta tanto como para que tengan que responderme?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
Podría hablar como si ustedes estuvieran en mi lugar, encadenando palabras para criticarlos, ridiculizándolos con un movimiento de cabeza.
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
Podría edificarlos con mi boca diciendo palabras; el movimiento de mis labios aliviaría su dolor.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Para mí, si hablo no se alivia mi dolor, y si no hablo el dolor sigue ahí.
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
“Dios, me has agotado. Has destruido a toda mi familia.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Me has hecho marchitar, lo cual es un testimonio contra mí; mi cuerpo delgado atestigua contra mí.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Me ha desgarrado en su cólera; en su hostilidad ha rechinado los dientes contra mí; mi enemigo me atraviesa con su mirada feroz.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
La gente me mira con la boca abierta, me abofetean en las mejillas para burlarse de mí, se agolpan a mi alrededor para atacarme.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Dios me ha entregado a la gente malvada; me ha arrojado en sus manos.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
“Yo vivía en paz y él me hizo pedazos. Me agarró por el cuello y me hizo pedazos. Me ha convertido en su blanco.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Sus arqueros me rodean. Sus flechas atraviesan mis riñones sin piedad. Derrama mi hiel por el suelo.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Como un muro me derriba, brecha tras brecha, se abalanza sobre mí como un guerrero.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
He sembrado tela de silicio para cubrir mi piel; mi fuerza yace rota en el polvo.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Mi cara está roja de tanto llorar y sombras oscuras rodean mis ojos,
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
aunque no he hecho nada malo y mi oración es pura.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
“Tierra, no cubras mi sangre. Que mi grito no encuentre lugar para esconderse.
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Mira, ahora mismo mi testigo está en el cielo; el que habla por mí está en las alturas.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Mis amigos me desprecian, pero mis ojos derraman lágrimas ante Dios.
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
Quiero que mi testigo hable por mí ante Dios como quien habla por su amigo.
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Porque dentro de pocos años andaré por ese camino del que no volveré”.

< Jób 16 >