Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
Then Job answered and said:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
I have heard many such things; sorry comforters are ye all.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Shall windy words have an end? Or what provoketh thee that thou answerest?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
I also could speak as ye do; if your soul were in my soul's stead, I could join words together against you, and shake my head at you.
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
I would strengthen you with my mouth, and the moving of my lips would assuage your grief.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Though I speak, my pain is not assuaged; and though I forbear, what am I eased?
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
But now He hath made me weary; Thou hast made desolate all my company.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
And Thou hast shrivelled me up, which is a witness against me; and my leanness riseth up against me, it testifieth to my face.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
He hath torn me in His wrath, and hated me; He hath gnashed upon me with His teeth; mine adversary sharpeneth his eyes upon me.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
They have gaped upon me with their mouth; they have smitten me upon the cheek scornfully; they gather themselves together against me.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
God delivereth me to the ungodly, and casteth me into the hands of the wicked.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
I was at ease, and He broke me asunder; yea, He hath taken me by the neck, and dashed me to pieces; He hath also set me up for His mark.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
His archers compass me round about, He cleaveth my reins asunder, and doth not spare; He poureth out my gall upon the ground.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
He breaketh me with breach upon breach; He runneth upon me like a giant.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
I have sewed sackcloth upon my skin, and have laid my horn in the dust.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
My face is reddened with weeping, and on my eyelids is the shadow of death;
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Although there is no violence in my hands, and my prayer is pure.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
O earth, cover not thou my blood, and let my cry have no resting-place.
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Even now, behold, my Witness is in heaven, and He that testifieth of me is on high.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Mine inward thoughts are my intercessors, mine eye poureth out tears unto God;
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
That He would set aright a man contending with God, as a son of man setteth aright his neighbour!
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
For the years that are few are coming on, and I shall go the way whence I shall not return.
