Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
Тогава Иов в отговор рече:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
Много такива неща съм слушал; Окаяни утешители сте всички.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Свършват ли се празните думи? Или що ти дава смелост, та отговаряш?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
И аз можех да говоря като вас; Ако беше вашата душа на мястото на моята душа, Можех да натрупам думи против вас И да клатя глава против вас.
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
Но аз бих ви подкрепил с устата си, И утехата си от устните ми би олекчила скръбта ви.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Ако говоря, болката ми не олеква; И ако мълча, до колко съм по-на покой?
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Но сега Той ме много умори; Ти запусти цялото ми семейство.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Набръчкал си ме в свидетелство против мене; И мършавостта ми се издига срещу мене И заявява в лицето ми.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Разкъсва ме в гнева Си, и ме мрази; Скърца със зъбите Си против мене; Неприятелят ми остри очите си върху мене.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Зяпат против мене с устата си, Удрят ме по челюстта с хулене, Трупат се всички против мене.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Бог ме предаде на неправедния, И ме хвърли в ръцете на нечестивите.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Бях в охолност, но Той ме разкъса, Дори хвана ме за врата и строши ме, И постави ме за Своя прицел.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Стрелците Му ме обиколиха; Пронизва бъбреците ми, и не щади; Излива жлъчката ми на земята.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Съсипва ме с удар върху удар; Спуска се върху мене като исполин.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Вретище съших върху кожата си, И окалях рога си в пръстта.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Лицето ми подпухна от плач, И мрачна сянка има върху клепачите ми,
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Ако и да няма неправда в ръцете ми, И да е чиста молитвата ми.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
О земле, не покривай кръвта ми! И за вика ми да няма място за почивка.
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Ето и сега, свидетелят ми е на небеса, И свидетелството ми във височините.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Моите приятели ми се присмиват; Но окото ми рони сълзи към Бога,
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
Дано Той сам защити човека пред Бога. И човешкия син пред ближния му!
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Защото като се изминат малко години Аз ще отида на път, отгдето няма да се върна.
