< Jób 15 >

1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Entonces Elifaz temanita tomó la palabra y dijo:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
“¿Es acaso de sabios responder con argumentos vanos, y llenarse el pecho de viento,
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
arguyendo con palabras inútiles, y con razones sin valor?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
De veras, tú destruyes la piedad y socavas el temor de Dios.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
Porque tu boca revela tu iniquidad, adoptas el lenguaje de los arteros.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Tu propia boca, y no yo, te condena, tus mismos labios testifican contra ti.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
¿Naciste tú el primero de los hombres, saliendo a la luz antes que los montes?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
¿Escuchaste tú los secretos de Dios, secuestraste para ti la sabiduría?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
¿Qué sabes tú, que no sepamos nosotros? ¿En qué nos supera tu sabiduría?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
También entre nosotros hay cabezas canas y hombres de edad, más avanzados en días que tu padre.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
¿Acaso tienes en poco las consolaciones de Dios, y las suaves palabras que se te dicen.
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
¿Adónde te lleva tu corazón, y qué significa el pestañeo de tus ojos?
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
¿Por qué diriges contra Dios tu ira, y profiere tu boca tales palabras?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
¿Qué es el hombre para aparecer inocente; el nacido de mujer, para ser justo?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Pues Él no se fía ni de sus santos; los mismos cielos no están limpios a su vista;
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
¿cuánto menos este ser, abominable y perverso, el hombre, que bebe como agua la iniquidad?
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Te voy a enseñar; escúchame; te voy a contar lo que he visto,
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
lo que los sabios enseñan sin ocultar nada, — (como lo recibieron) de sus padres—
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
pues a ellos solos fue dado el país, y no pasó extraño alguno entre ellos.
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
Todos sus días el impío es atormentado; y el tirano ignora el número de sus años.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
Voz de angustia suena en sus oídos; en plena paz le asalta el devastador.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
Él mismo pierde la esperanza de escapar a las tinieblas; se siente amenazado de la espada;
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
vaga buscando alimento, (diciendo): ¿En dónde está? sabe que es inminente el día de las tinieblas;
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
le aterran angustia y tribulación, le acometen como un rey listo para la guerra.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Pues extendió su mano contra Dios, se exaltó contra el Todopoderoso.
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
Corre contra Él, erguido el cuello, ocultándose detrás de sus escudos,
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
cubierto el rostro con su gordura, con capas de grosura sus lomos.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
Vive en ciudades asoladas, en casas inhabitadas, destinadas a convertirse en ruinas.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
Por eso no será rico, sus bienes no durarán, y su hacienda no se extenderá sobre la tierra.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
Nunca escapará a las tinieblas; la llama abrasará sus renuevos, y él será llevado por el soplo de la boca de (Dios).
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
No confíe en una engañosa vanidad; la misma vanidad será su recompensa.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Ella le llegará antes que se acaben sus días, y sus ramas no reverdecerán ya más.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
Sacudirá como la vid sus uvas, aun estando en cierne, y como el olivo dejará caer su flor.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
La casa del impío es estéril, y el fuego consume la morada del que se deja sobornar.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
Concibe penas y engendra maldades, nutriendo en su seno el engaño.”

< Jób 15 >