Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Então respondeu Eliphaz o themanita, e disse:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
Porventura dará o sabio por resposta sciencia de vento? e encherá o seu ventre de vento oriental?
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
Arguindo com palavras que de nada servem e com razões, com que nada aproveita?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
E tu tens feito vão o temor, e diminues os rogos diante de Deus.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
Porque a tua bocca declara a tua iniquidade; e tu escolheste a lingua dos astutos.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
A tua bocca te condemna, e não eu, e os teus labios testificam contra ti.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
És tu porventura o primeiro homem que foi nascido? ou foste gerado antes dos outeiros?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Ou ouviste o secreto conselho de Deus? e a ti só limitaste a sabedoria?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
Que sabes tu, que nós não sabemos? e que entendes, que não haja em nós?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Tambem ha entre nós encanecidos e edosos, muito mais edosos do que teu pae.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Porventura as consolações de Deus te são pequenas? ou alguma coisa se occulta em ti
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Porque te arrebata o teu coração? e porque acenam os teus olhos?
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
Para virares contra Deus o teu espirito, e deixares sair taes palavras da tua bocca?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
Que é o homem, para que seja puro? e o que nasce da mulher, para que fique justo?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Eis que nos seus sanctos não confiaria, e nem os céus são puros aos seus olhos.
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
Quanto mais abominavel e fedorento é o homem que bebe a iniquidade como a agua?
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Escuta-me, mostrar-t'o-hei: e o que vi te contarei
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
(O que os sabios annunciaram, ouvindo-o de seus paes, e o não occultaram.
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
Aos quaes sómente se déra a terra, e nenhum estranho passou por meis d'elles):
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
Todos os dias o impio se dá pena a si mesmo, e se reservam para o tyranno um certo numero d'annos.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
O sonido dos horrores está nos seus ouvidos: até na paz lhe sobrevem o assolador.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
Não crê que tornará das trevas, e que está esperado da espada.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
Anda vagueando por pão, dizendo: Onde está? Bem sabe que já o dia das trevas lhe está preparado á mão.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Assombram-n'o a angustia e a tribulação; prevalecem contra elle, como o rei preparado para a peleja.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Porque estende a sua mão contra Deus, e contra o Todo-poderoso se embravece.
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
Arremette contra elle com a dura cerviz, e contra os pontos grossos dos seus escudos.
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
Porquanto cobriu o seu rosto com a sua gordura, e criou enxundia nas ilhargas.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
E habitou em cidades assoladas, em casas em que ninguem morava, que estavam a ponto de fazer-se montões de ruinas.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
Não se enriquecerá, nem subsistirá a sua fazenda, nem se estenderão pela terra as suas possessões.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
Não escapará das trevas; a chamma do fogo seccará os seus renovos, e ao assopro da sua bocca desapparecerá.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Não confie pois na vaidade enganando-se a si mesmo, porque a vaidade será a sua recompensa.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Antes do seu dia ella se lhe cumprirá; e o seu ramo não reverdecerá.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
Sacudirá as suas uvas verdes, como as da vide, e deixará cair a sua flor como a da oliveira.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
Porque o ajuntamento dos hypocritas se fará esteril, e o fogo consumirá as tendas do soborno.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
Concebem o trabalho, e parem a iniquidade, e o seu ventre prepara enganos.
