Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Då tok Elifaz frå Teman til ords og sagde:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
«Kjem svar i vind og ver frå vismann? Fyller han barmen sin med storm?
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
Vil han med ugangstale lasta? Med ord som nyttelause er?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Otten for Gud den bryt du ned og skjeplar andakt for Guds åsyn.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
For syndi styrer munnen din; du talar som dei falske talar.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Din munn deg dømer, ikkje eg; og dine lippor vitnar mot deg.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Vart fyrst av menneskje du fødd? Vert fyre haugarne du avla?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Var du i Guds rådleggjing med? Og fekk du visdom til deg rana?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
Kva veit du som me ikkje veit? Kva skynar du som me ei kjenner?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Gråhærd og gamling er hjå oss; han eldre er enn jamvel far din.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Er trøyst frå Gud det altfor ring? Vanvyrder du eit rolegt ord?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Kvi let du hugen eggja deg? Kvi let du auga rulla vilt?
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
For imot Gud din harm du snur og let or munnen ordi strøyma.
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
Kor kann vel mannen vera rein? Og kvinnefødde hava rett?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
På sine heilage han lit ei; for honom er’kje himmeln rein,
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
langt mindre då ein styggeting, ein mann som urett drikk som med vatn.
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Eg vil deg læra; høyr på meg! Det som eg såg, vil eg deg melda,
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
det som vismenner segja kann, og ei hev dult frå sine feder,
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
dei som åleine landet åtte, og ingen framand kom bland deim.
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
Den vonde stødt i uro liver, for valdsmann gøymt er fåe år.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
I øyro rædsletonar ljomar; fyrr han veit av, kjem tynaren.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
Han trur’kje han kann fly frå myrkret; han venta lyt det kvasse sverd.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
Han leitar etter brød: Kvar er det? Han veit, ein myrk dag er for hand.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Naud, trengsla skræmer, tyngjer honom, liksom ein konge budd til strid.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
For imot Gud han lyfte handi og våga tråssa Allvalds-Gud,
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
han storma fram med nakken lyft, med vern utav skjold-ryggjer sterke;
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
han dekte andlitet med feitt og gjorde sine lender feite.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
Han budde i bannstøytte byar, i hus som ingen burde bu i, men til grushaugar etla var.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
Han vart’kje rik, hans gods kverv burt, hans grøda luter ei mot jordi.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
Han kann’kje koma undan myrkret. Hans greiner turkast burt i hiten, og han kjem burt ved hans munns ande.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Trur han på fåfengd, vert han narra, og berre fåfengd haustar han.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Fyrr dagen kjem, då vert det uppfyllt, hans palmegreiner grønkar ikkje.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
Lik vinstokk misser han si druva, spiller sin blom som oljetreet.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
Ein syndarflokk set ingi frukt, og elden øyder mute- tjeldi.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
Dei avlar møda, føder tjon, og svik i fanget sitt dei nører.»
