Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Felelt a Témánbeli Elífáz s mondta:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
Vajon bölcs felel-e szeles tudással s megtölti-e keleti széllel belsejét –
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
bizonyítgatva mitsem érő beszéddel és szavakkal, melyekkel nem használ.
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Te az Isten félelmét is megbontod, csökkented az imaszót Isten előtt.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
Mert bűnöd tanítja szájadat s a ravaszok nyelvét választod.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Szájad ítél el téged s nem én, s ajkaid vallanak ellened.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Elsőnek születtél-e az emberek közt a a halmoknál előbb létesültél?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Isten tanácsában hallottál-e valamit és csentél magadnak bölcsességet?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
Mit tudsz te, mit mi nem tudunk, mit értesz, a mi nem volna mi nálunk?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Vén is, aggastyán is van közöttünk, napokra apádnál korosabb.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Kevés-e neked Isten vigasztalása s az ige, mely csínján bánt veled?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Mit ragad el téged szíved, és mit integetnek szemeid,
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
hogy Isten ellen fordítod indulatodat és szájadból kibocsátasz szavakat?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
Mi a halandó, hogy tiszta legyen, s hogy igaz legyen asszony szülöttje?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Lám, szentjeiben nem hisz, az egek sem tiszták szemeiben;
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
hát még az utálatos és megromlott, az ember, ki mint vizet issza a jogtalanságot.
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Hadd oktatlak, hallgass reám, s a mit láttam, hadd beszélem el;
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
a mit hirdetnek bölcsek, és nem titkolták el őseik részéről –
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
nekik egyedül adatott az ország, s idegen nem járt közöttük:
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
A gonosznak minden napjaiban kínlódik ő, s az évek száma alatt, melyek fentartvák az erőszakosnak.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
Rettegések hangja a fülében: békében jön reá pusztító.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
Nem hiszi, hogy visszatér a sötétségből, ki van szemelve a kard számára.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
Bolyong ő kenyér után, hol van; tudja, hogy készen áll oldalán a sötétség napja.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Ijesztik őt szükség és szorongás, megragadja őt mint csatára kész király.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Mert Isten ellen nyújtotta ki kezét a Mindenható ellen hősködik;
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
nyakkal szalad ellene, pajzsainak vastag dudoraival.
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
Mert arczát befödte zsírjával s hájat szerzett ágyékára.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
Letelepült megsemmisített városokban, házakban, melyeket nem laknak, melyek rendelve vannak kőhalmoknak.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
Nem gazdagszik meg, nem áll fönn a vagyona, nem hajlik a földre szerzeménye;
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
nem térhet ki a sötétség elől, csemetéjét láng szárítja el s eltűnik – az ő szája leheletétől.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Ne higyjen a semmiségben, a ki megtévedett, mert semmiség lesz, a mit cserébe kap.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Mielőtt itt volna a napja, beteljesedik, s pálmaága nem zöldellő.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
Mint szőlőtő elvetéli egresét, s mint olajfa hullatja el virágát.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
Mert az istentelennek községe meddő, és tűz emészti a megvesztegetés sátrait:
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
bajt fogannak és jogtalanságot szülnek, és belsejük csalárdságot készít.
