Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Then answered Eliphaz the Temanite, and said,
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
Should a wise man utter vain knowledge, and fill his belly with the east wind?
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
Should he reason with unprofitable talk? or with speeches which he can do no good?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Yea, thou castest off fear, and restrainest prayer before God.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
For thy mouth uttereth thy iniquity, and thou choosest the tongue of the crafty.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Thy own mouth condemneth thee, and not I: yea, thy own lips testify against thee.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Art thou the first man that was born? or wast thou made before the hills?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Hast thou heard the secret of God? and dost thou limit wisdom to thyself?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
What knowest thou, that we know not? what understandest thou, which is not in us?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
With us are both the grayheaded and very aged men, much elder than thy father.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Are the consolations of God small with thee? is there any secret thing with thee?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Why doth thy heart carry thee away? and what do thy eyes wink at,
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
That thou turnest thy spirit against God, and lettest such words go out of thy mouth?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
What is man, that he should be clean? and he who is born of a woman, that he should be righteous?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Behold, he putteth no trust in his holy ones; yea, the heavens are not clean in his sight.
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
How much more abominable and filthy is man, who drinketh iniquity like water?
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
I will show thee, hear me; and that which I have seen I will declare;
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
Which wise men have told from their fathers, and have not hid it:
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
To whom alone the earth was given, and no stranger passed among them.
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
The wicked man travaileth with pain all his days, and the number of years is hidden to the oppressor.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
A dreadful sound is in his ears: in prosperity the destroyer shall come upon him.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
He believeth not that he shall return out of darkness, and he is waited for by the sword.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
He wandereth abroad for bread, saying, Where is it? he knoweth that the day of darkness is ready at his hand.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Trouble and anguish shall make him afraid; they shall prevail against him, as a king ready to the battle.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
For he stretcheth out his hand against God, and strengtheneth himself against the Almighty.
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
He runneth upon him, even on his neck, upon his thick strong shield:
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
Because he covereth his face with his fatness, and maketh his flanks heavy with fat.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
And he dwelleth in desolate cities, and in houses which no man inhabiteth, which are ready to become heaps.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
He shall not be rich, neither shall his substance continue, neither shall he prolong the perfection of it upon the earth.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
He shall not depart out of darkness; the flame shall dry up his branches, and by the breath of his mouth shall he go away.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Let not him that is deceived trust in vanity: for vanity shall be his recompence.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
It shall be accomplished before his time, and his branch shall not be green.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
He shall shake off his unripe grape as the vine, and shall cast off his flower as the olive.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
For the congregation of hypocrites shall be desolate, and fire shall consume the tabernacles of bribery.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
They conceive mischief, and bring forth vanity, and their heart prepareth deceit.
