< Jób 15 >

1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
And Eliphaz the Temanite answered and said,
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
Should a wise man answer with windy knowledge, and fill his belly with the east wind,
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
Reasoning with unprofitable talk, and with speeches which do no good?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Yea, thou makest piety of none effect, and restrainest meditation before God.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
For thy mouth uttereth thine iniquity, and thou hast chosen the tongue of the crafty.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Thine own mouth condemneth thee, and not I; and thy lips testify against thee.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Art thou the first man that was born? and wast thou brought forth before the hills?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Hast thou listened in the secret council of God? And hast thou absorbed wisdom for thyself?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
What knowest thou that we know not? [what] understandest thou which is not in us?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Both the greyheaded and the aged are with us, older than thy father.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Are the consolations of God too small for thee? and the word gently spoken to thee?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Why doth thy heart carry thee away? and why do thine eyes wink?
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
That thou turnest thy spirit against God, and lettest words go out of thy mouth?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
What is man, that he should be pure? and he that is born of a woman, that he should be righteous?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Behold, he putteth no trust in his holy ones, and the heavens are not pure in his sight:
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
How much less the abominable and corrupt, — man, that drinketh unrighteousness like water!
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
I will shew thee, listen to me; and what I have seen I will declare;
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
Which wise men have told from their fathers, and have not hidden;
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
Unto whom alone the earth was given, and no stranger passed among them.
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
All his days the wicked man is tormented, and numbered years are allotted to the violent.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
The sound of terrors is in his ears: in prosperity the destroyer cometh upon him.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
He believeth not that he shall return out of darkness, and he is singled out for the sword.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
He wandereth abroad for bread, — where may it be? He knoweth that the day of darkness is ready at his hand.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Distress and anguish make him afraid; they prevail against him, as a king ready for the battle.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
For he hath stretched out his hand against God, and strengthened himself against the Almighty:
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
He runneth against him, with [outstretched] neck, with the thick bosses of his bucklers;
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
For he hath covered his face with his fatness, and gathered fat upon [his] flanks.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
And he dwelleth in desolate cities, in houses that no man inhabiteth, which are destined to become heaps.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
He shall not become rich, neither shall his substance continue, and their possessions shall not extend upon the earth.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
He shall not depart out of darkness; the flame shall dry up his branches; and by the breath of his mouth shall he go away.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Let him not trust in vanity: he is deceived, for vanity shall be his recompense;
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
It shall be complete before his day, and his branch shall not be green.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
He shall shake off his unripe grapes as a vine, and shall cast his flower as an olive.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
For the family of the ungodly shall be barren, and fire shall consume the tents of bribery.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
They conceive mischief, and bring forth iniquity, and their belly prepareth deceit.

< Jób 15 >