Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Тогава теманецът Елифад в отговор рече:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
Мъдър човек с вятърничаво ли знание отговаря, И с източен вятър ли пълни корема си?
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
С празни думи ли се препира И с безполезни речи?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Наистина ти унищожаваш страха от Бога, И намаляваш моленето пред Него.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
Защото беззаконието ти поучава устата ти, И си избрал езика на лукавите.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Твоите уста те осъждат, а не аз; Твоите устни свидетелствуват против тебе.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Ти ли си първородният човек? Или създаден ли си преди хълмите?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Чул ли си ти Божиите тайни намерения? Или си заключил в себе си мъдростта?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
Що знаеш ти, което ние не знаем? Що разбираш ти, което няма у нас?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Има и между нас и белокоси и престарели, По-напреднали на възраст и от баща ти.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Божиите утешения и меките Му към тебе думи Малко нещо ли са за тебе?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Какво те блазни сърцето ти, И на какво смигат очите ти,
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
Та обръщаш духа си против Бога, И изпущаш такива думи из устата си?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
Що е човек та да е чист, И роденият от жена та да е праведен?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Ето, на светите Си ангели Той не се доверява, И небесата не са чисти в очите Му;
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
Колко повече е гнусен и непотребен човек, Който пие неправда, като вода!
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Аз ще ти кажа, послушай ме; И това, което съм видял, ще ти изявя,
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
(Което мъдрите не скриха, но възвестиха, Както бяха чули от бащите си;
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
На които биде дадена земята, и само на тях, И чужденец не замина между тях; )
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
Нечестивият се мъчи през всичките си дни; И преброени години са запазени за мъчителя.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
Ужасни гласове има в ушите му, Че като е в спокойствие ще го нападне изтребителят;
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
Не вярва, че ще се върне от тъмнината; И той е очакван от ножа;
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
Скита се да търси хляб, казвайки: Где е? Знае, че денят на тъмнината е готов до ръката му;
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Скръб и тъга го плашат, Като цар приготвен за бой му надвиват.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Понеже той простря ръката си против Бога, И възгордя се против Всемогъщия,
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
Спусна се на Него с корав врат, С дебелите изпъкналости на щитовете си.
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
Понеже покри лицето си с тлъстината си, И, затлъсти кръста си,
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
Той се засели в разорени градове, В къщи необитаеми, Готови да станат на купове.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
Няма да се обогати, и имотът му няма да трае, Нито ще се навеждат до земята произведенията им.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
Няма да се отърве от тъмнината; Пламък ще изсуши младоците му; И от дишането на Божиите уста ще бъде завлечен.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Нека не се доверява на суетата, самоизмамен; Защото суета ще бъде заплатата му.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Преди времето си ще се изплати, И клонът му няма да раззеленее,
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
Ще изрони неузрялото си грозде като лозата, И ще хвърли цвета си като маслината.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
Защото дружината на нечестивите ще запустее; И огън ще пояде шатрите на подкупничеството.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
Зачват зло, и раждат беззаконие, И сърцето им подготвя измама.
