Jób 14
1 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
“Munhu akazvarwa nomukadzi ane mazuva mashoma azere nokutambudzika.
2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
Anobuda seruva agosvava; anotiza somumvuri, haagari.
3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
Ko, munotarisisa munhu akadai here? Ko, muchamuuyisa kuzotongwa pamberi penyu here?
4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
Ndianiko angabudisa chinhu chakachena kubva pane chine tsvina? Hakuna!
5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
Mazuva omunhu akatarwa; makatema kuwanda kwemwedzi yake, mukamutarira miganhu yaasingagoni kudarika.
6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
Naizvozvo regai kumutarisa uye mumusiye ari oga, kusvikira apedza nguva yake somunhu anoshanda.
7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
“Asi kumuti kune tariro: Kana ukatemwa, unobukirazve, uye mabukira awo matsva haasvavi.
8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
Midzi yawo ingava yakwegura hayo muvhu uye hunde yawo ichifa muvhu,
9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
asi uchabukira pakunhuhwira kwemvura ugomera somuti uchangotanga kumera.
10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
Asi munhu anofa agoradzikwa pasi; anofema kokupedzisira uye haazovapozve.
11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
Sokupera kunoita mvura mugungwa, kana kupwa nokuoma kworwizi,
12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
saizvozvo munhu anovata pasi asingazomuki; kusvikira matenga asisiko, vanhu havazomukizve kana kumutswa pakuvata kwavo.
13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
“Haiwa, dai mandiviga henyu muguva chete, uye mandiviga kusvikira kutsamwa kwenyu kwapfuura! Dai chete manditarira nguva, uye ipapo mugondirangarira! (Sheol h7585)
14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
Kana munhu akafa, angazoraramazve here? Mazuva ose okushanda kwangu kwakaoma, ndicharindira kusvikira kuvandudzwa kwangu kwasvika.
15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
Muchadana uye ini ndichakupindurai; muchashuva chisikwa chamakaita namaoko enyu.
16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
Zvirokwazvo muchaverenga nhambwe dzangu ipapo, asi musingarondi chivi changu.
17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
Kudarika kwangu kuchasungirwa musaga; muchafukidzira chivi changu.
18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
“Asi sokupfupfunyuka kunoita gomo rigoondomoka, uye sokubviswa kwedombo panzvimbo yaro,
19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
semvura inochera mabwe, uye sokuyerera kwemvura zhinji inokukura ivhu, saizvozvo munoparadza tariro yomunhu.
20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
Munomukunda kamwe chete zvachose, uye akasazovapo; munoshandura chiso chake mobva mamudzinga.
21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
Kana vanakomana vake vachikudzwa, iye haazvizivi; kana vakadzikisirwa pasi, iye haazvioni.
22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
Anongonzwa kurwadza kwomuviri wake chete, agozvichema iye pachake bedzi.”
