Jób 14
1 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
Umuntu, ozelwe ngowesifazana ulensuku ezimfitshane, ezigcwele inhlupheko.
2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
Uyavela njengeluba, abune, abaleke njengesithunzi, akemi.
3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
Kambe onjalo umvulela amehlo akho, ungingenise ekwahlulelweni kanye lawe.
4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
Ngubani ongaveza okuhlambulukileyo kokungcolileyo? Kakho loyedwa.
5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
Lokhu insuku zakhe zimisiwe, inani lenyanga zakhe likuwe, ummisele imingcele yakhe angeyedlule;
6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
ungamkhangeli, ukuze aphumule, aze athokoze ngosuku lwakhe njengesiqatshwa.
7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
Ngoba kukhona ithemba esihlahleni uba siganyulwa ukuthi sizabuya sihlume, lokuthi ihlumela laso kaliyikuphela.
8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
Lanxa impande yaso isiba ndala emhlabeni, lesiphunzi saso sifele emhlabathini,
9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
ngephunga lamanzi sizahluma, senze ingatsha njengesithombo.
10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
Kodwa umuntu uyafa alaliswe phansi, yebo, umuntu uyaphela, ungaphi-ke?
11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
Amanzi ayemuka elwandle, lomfula uyoma utshe,
12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
ngokunjalo umuntu uyalala phansi angavuki; kuze kuthi amazulu angabikho, bangavuki, kumbe bangaphatshanyiswa ebuthongweni babo.
13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
Kungathi ungangifihla engcwabeni, ungithukuze, ize iphenduke intukuthelo yakho, ungimisele isikhathi esimisiweyo, ungikhumbule! (Sheol h7585)
14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
Uba umuntu esifa, uzabuya aphile yini? Zonke insuku zemfazo yami ngizalinda, kuze kufike ukukhululwa kwami.
15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
Uzabiza, mina-ke ngizasabela, uzalangatha umsebenzi wezandla zakho.
16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
Kanti khathesi uyazibala izinyathelo zami; kawuyikuqaphelisa ngesono sami yini?
17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
Isiphambeko sami sinanyekwe esikhwameni, wasusibekela isono sami.
18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
Isibili-ke intaba ewayo iyabhidlika, ledwala liyasuswa endaweni yalo.
19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
Amanzi ayaguguda amatshe, impophoma zawo ziyakhukhula ubhuqu lomhlaba. Uyachitha-ke ithemba lomuntu.
20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
Uyamehlula phakade, adlule; uyaguqula ubuso bakhe, umxotshe.
21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
Amadodana akhe ayadunyiswa, kodwa engakwazi; kumbe ayehliselwa phansi, kodwa angakunanzeleli.
22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
Kodwa inyama yakhe kuye isebuhlungwini, lomphefumulo wakhe kuye uyalila.
