Jób 14
1 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
“Umuntu ozelwe ngumfazi ulensuku ezilutshwane njalo ezigcwele inhlupho.
2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
Uyaqhakaza njengeluba aphinde abune; njengesithunzi esithi tshazi, akemi.
3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
Onjalo ungala ulokhu umkhangele na? Ungamisa phambi kwakho umthonisise na?
4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
Ngubani ongaveza okuhlambulukileyo kokungcolileyo na? Kakho!
5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
Insuku zomuntu zimisiwe; uzibekile izinyanga zokuphila kwakhe wabeka lemikhawulo angeke ayeqe.
6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
Ngakho-ke myekele ungazihluphi ngaye, aze aqede lesosikhathi sakhe njengomuntu oqhatshiweyo.
7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
Kungaba lethemba ngesihlahla; singaganyulwa siyahluma njalo, amahlumela aso kawayikwehluleka ukukhula.
8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
Impande zaso zingaguga phansi emhlabathini lesiphunzi saso sife emhlabathini,
9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
kodwa singezwa amanzi siyahluma sikhuphe ingatsha njengesihlahla esitsha.
10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
Kodwa umuntu uyafa alaliswe phansi; uphefumula okokucina angabe esabakhona.
11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
Njengamanzi esitsha olwandle lanjengomfula ucitsha amanzi wome qha,
12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
ngokunjalo umuntu ulala phansi angabe esavuka; kuze kutshabalale amazulu abantu kabayikuvuka kumbe baphatshanyiswe ebuthongweni babo.
13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
Kube uyangifihla ethuneni ungithukuze ulaka lwakho luze ludlule! Kube ungibekela isikhathi ube usungikhumbula! (Sheol h7585)
14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
Umuntu angafa uphinde aphile na? Zonke insuku zokutshikatshika kwami ngizalindela isikhathi sokuyekelwa kwami.
15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
Uzabiza lami ngizasabela; uzasifisa lesosidalwa esenziwa yizandla zakho.
16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
Ngeqiniso lapho uzabala izinyathelo zami kodwa kawuyikulandelela izono zami.
17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
Iziphambeko zami zizananyekwa emgodleni; uzasigubuzela isono sami.
18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
Kodwa njengentaba ikhumuzeka ize ibhidlike, lanjengedwala ligudluka endaweni yalo,
19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
njengamanzi awagubhayo amatshe lezikhukhula zikhukhula umhlabathi, kanjalo uyalibhidliza ithemba lomuntu.
20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
Umehlula kanye angaphindi abekhona, adlule; uyabuguqula ubuso bakho umxotshe.
21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
Nxa amadodana akhe ezuza udumo, kawakwazi; nxa izizukulwane zakhe zisehliswa, kazikuboni.
22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
Bezwa kuphela ubuhlungu bemizimba yabo bazikhalele bona.”
