Jób 14

1 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

“Omuntu azaalibwa omukazi, abeera ku nsi akaseera katono era abeera mu kutegana.

2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

Amulisa ng’ekimuli n’awotoka; abulawo mangu ng’ekisiikirize, tabeerera.

3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

Otunuulira omuntu afaanana bw’atyo? Olimuleeta gy’oli asalirwe omusango?

4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

Ani ayinza okuggya ekirongoofu mu kitali kirongoofu? Tewali n’omu!

5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

Ennaku z’omuntu zaagererwa, wagera obungi bw’emyezi gye era n’oteekawo ekkomo ly’atasobola kusukka.

6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

Kale tomufaako muleke yekka, okutuusa lw’alimala okutuukiriza emirimu gye ng’omupakasi.

7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

“Wakiri waliwo essuubi ng’omuti guloka: Bwe gutemebwa, guloka nate, era ekikolo kyagwo ekiggya tekifa.

8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:

Emirandira gyagwo gyandikaddiyidde mu ttaka era n’ekikonge ne kifiira mu ttaka,

9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.

naye olw’emirandira okutambula ne ginoonya amazzi kimulisa ne kireeta amatabi ng’ekisimbe.

10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

Naye omuntu afa era n’agalamizibwa, assa ogw’enkomerero n’akoma.

11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:

Ng’amazzi bwe gaggwa mu nnyanja oba omugga bwe gukalira ne guggwaawo,

12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

bw’atyo omuntu bw’agalamira, era n’atasituka okutuusa eggulu bwe linaggwaawo, abantu tebajja kuzuukuka oba kuggyibwa mu tulo twabwe.

13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)

“Singa kale onkweka emagombe era n’onziika okutuusa obusungu bwo lwe buliggwaawo! Singa ongerera ekiseera n’onzijukira! (Sheol h7585)

14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

Omuntu bw’afa, addamu n’abeera omulamu? Ennaku zange zonna ez’okuweereza nnaalindanga okuwona kwange kujje.

15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

Olimpita nange ndikuyitaba; olyegomba ekitonde emikono gyo kye gyatonda.

16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

Ddala ku olwo bw’olibala ebigere byange, naye tolyekaliriza bibi byange.

17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.

Ebisobyo byange biriba bisibiddwa mu kisawo; olibikka ku kibi kyange.

18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,

“Naye ng’olusozi bwe luseebengerera ne luggwaawo, era ng’ejjinja bwe liva mu kifo kyalyo,

19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

ng’amazzi bwe gaggwereeza amayinja era ng’okwanjaala kwago bwe kutwala ettaka ly’oku nsi; bw’atyo bw’azikiriza essuubi ly’omuntu.

20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.

Omumalamu amaanyi omuwangula lumu n’aggweerawo ddala; okyusa enfaanana ye n’omugoba.

21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.

Abaana be bwe bafuna ekitiibwa, takimanya, bwe bagwa, takiraba.

22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.

Obulamu bw’omubiri gwe bwokka bw’awulira ne yeekungubagira yekka.”