Jób 14

1 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

Ti tao a maiyanak iti babai, agbiag laeng iti sumagmamano nga al-aldaw ken napnoan ti riribuk.

2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

Agrusing isuna manipud iti daga a kasla maysa a sabong ket makeltay; agpukaw isuna a kasla aniniwan ken saan nga agpaut.

3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

Kumitkitaka kadi iti aniaman kadagitoy? Ikuyognak kadi iti pangukoman?

4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

Siasino ti makaiyeg ti maysa a banag a nadalus manipud ti maysa a banag a narugit? Awan.

5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

Naikeddengen dagiti al-aldaw ti tao; Adda kenka dagiti bilang dagiti bulbulanna; dinutokam ti pagpatinggaanna a saanna a mabalin a labsan.

6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

Iyadayom iti panagkitam kenkuana tapno makainana isuna, tapno maragragsakna ti aldawna a kas maysa a natangdanan a tao no maaramidna ti kasta.

7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

Adda ti namnama iti kayo; no mapukan daytoy, mabalin nga agrusing manen, a saanto nga agsardeng ti naganus a sangana.

8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:

Uray no matangkenan ti ramutna iti daga, ken matay ti puonna iti daga,

9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.

ngem uray makaangot laeng daytoy iti danum, agsaringitto daytoy ken agsanga a kas iti mula.

10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

Ngem matay ti tao; kumapsot isuna; pudno nga agsardeng nga aganges ti tao, ket sadino ti ayanna?

11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:

Kas ti panagawan ti danum iti dan-aw ken kas iti panagpukaw ken panagmaga ti danum iti karayan,

12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

kasta met ti panagidda dagiti tattao ken saanen a bumangon manen. Agingga nga awanen dagiti langit, saandanto nga agriing wenno mariing iti pannaturogda.

13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)

O, nga ilemmengnak koma idiay sheol nga adayu manipud kadagiti riribuk, ken idulinnak iti nalimed agingga a malpas ti pungtotmo, a tudingannak iti maysa a nadutokan a tiempo nga agtalinaed sadiay ket lagipennak! (Sheol h7585)

14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

No matay ti tao, agbiagto aya manen? No kasta, tarigagayak nga urayen amin a pakabannogak sadiay agingga nga umay ti pannakawayawayak.

15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

Umawagkanto, ket sungbatanka. Agtarigagaykanto kadagiti trabaho dagiti imam.

16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

Bilangen ken imdengamto dagiti addangko; saanmonto a kankanayon a siputan ti basolko.

17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.

Maidulinto dagiti basbasolko iti maysa a supot; kallubamto dagiti kinadakesko.

18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,

Ngem uray dagiti banbantay ket agriggaay ken agbalin nga awan mamaayna; uray dagiti batbato ket maiyakar kadagiti ayanda;

19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

runoten dagiti danum dagiti batbato; iyanod ti panaglayusda ti tapuk ti daga. Kas iti daytoy, dadaelem dagiti namnama ti tao.

20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.

Kankanayonmo a parmeken isuna, ket aglabas isuna; baliwam ti rupana ken papanawem tapno matay isuna.

21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.

Maidaydayaw dagiti annakna a lallaki, ngem saanna nga ammo daytoy; mabalin a maipababada, ngem saanna a makita a mapasamak daytoy.

22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.

Mariknana laeng ti ut-ot ti bukodna a bagi, ken agladingit isuna para iti bagina.