Jób 14

1 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

“Mutum haihuwar mace kwanakinsa kaɗan ne, kuma cike da wahala.

2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

Yana tasowa kamar fure yana kuma shuɗewa; kamar inuwa, ba ya daɗewa.

3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

Za ka zura ido a kan irin wannan ne? Za ka kawo shi gaba don ka yi masa shari’a?

4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

Wane ne zai iya kawo abin da yake da tsarki daga cikin abu marar tsarki? Babu!

5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

An lissafta kwanakin mutum; ka riga ka ɗibar masa watanni, ka yi masa iyaka, ba zai iya wuce iyakar ba.

6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

Saboda haka ka kawar da kanka daga gare shi, ka rabu da shi har sai ya cika lokacinsa kamar mutumin da aka ɗauki hayarsa.

7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

“Aƙalla itace yana da bege. In an sare shi, zai sāke tsira, zai tohu da kyau.

8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:

Ko da jijiyoyin itacen sun tsufa a cikin ƙasa kuma kututturensa ya mutu a cikin ƙasa.

9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.

Daga ya ji ƙanshin ruwa zai tohu yă yi tsiro kamar shuka.

10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

Amma mutum yana mutuwa a bizne shi; daga ya ja numfashinsa na ƙarshe, shi ke nan.

11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:

Kamar yadda ruwa yake bushewa a teku ko a gaɓar rafi sai wurin yă bushe,

12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

haka mutum zai kwanta ba zai tashi ba; har sai duniya ta shuɗe mutane ba za su farka ba, ba za su tashi daga barcinsu ba.

13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)

“Da ma za ka ɓoye ni a cikin kabari ka ɓoye ni har sai fushinka ya wuce! In da za ka keɓe mini lokaci sa’an nan ka tuna da ni! (Sheol h7585)

14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

In mutum ya mutu, ko zai sāke rayuwa? In haka ne zan daure kwanakin da nake shan wahala har su wuce.

15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

Za ka kira zan kuwa amsa maka; za ka yi marmarin abin da hannunka ya halitta.

16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

Ba shakka a lokacin ne za ka lura da matakaina amma ba za ka kula da zunubaina ba.

17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.

Za a daure laifofina a cikin jaka; za ka rufe zunubaina.

18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,

“Amma kamar yadda manyan duwatsu suke fāɗuwa su farfashe su kuma gusa daga wurarensu,

19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

yadda ruwa yakan zaizaye duwatsu ruwa mai ƙarfi kuma yă kwashe turɓayar ƙasa, haka kake barin mutum ba bege.

20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.

Ka sha ƙarfinsa gaba ɗaya, sai ya ɓace, ka sauya yanayinsa ka kuma kore shi.

21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.

Ko an martaba’ya’yansa maza, ba zai sani ba; Ko an wulaƙanta su, ba zai gani ba.

22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.

Zafin jikinsa kaɗai yake ji yana kuka wa kansa ne kaɗai.”