< Jób 14 >

1 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
L'homme, né de la femme, vit peu, et il est plein d'emportement.
2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
Il tombe comme une fleur s'épanouit; il passe comme une ombre; il n's'arrête jamais.
3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
N'est-ce pas de vous qu'il tient sa raison? Et n'est-ce point vous qui l'appelez devant vous pour être jugé?
4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
Qui sera exempt de souillure? Personne.
5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
Sa vie sur la terre n'eût-elle duré qu'un jour. L'homme peut supputer lui- même le nombre de ses mois; vous avez fixé le terme; nul ne le dépasse.
6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
Détournez-vous donc de lui afin qu'il se repose et qu'il se complaise en sa vie, comme le travailleur à gages.
7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
L'arbre ne perd point toute espérance; si on le taille, il fleurira encore, et il ne manquera pas de rejetons.
8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
S'il a vieilli, sa racine est encore en terre; si son tronc s'est flétri au milieu des rochers,
9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
La senteur de l'eau le ranimera, et il portera des fruits comme un jeune plant.
10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
L'homme meurt et il disparaît; le mortel tombe et il n'est plus.
11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
La mer à la longue s'appauvrit; le fleuve abandonné à lui-même se dessèche;
12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
L'homme une fois couché ne se relèvera pas que le ciel ne se dissolve; les morts ne sortiront pas de leur sommeil.
13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
Puissiez-vous me garder dans les enfers; et me cacher jusqu'à ce que votre courroux s'apaise; et me marquer le temps où vous vous souviendrez de moi. (Sheol h7585)
14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
Car l'homme sera mort, lorsqu'il aura remplit les jours de sa vie, il vivra. J'attendrai jusqu'à ce que je renaisse.
15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
Vous m'appellerez alors et je vous obéirai: ne rejetez donc pas les œuvres de vos mains.
16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
Vous avez compté mes actions et nulle de mes fautes ne vous est échappée.
17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
Vous avez scellé mes péchés dans un sac; vous avez mis un signe à ceux que la contrainte m'a fait commettre.
18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
Mais les monts s'écroulent, les roches sont déracinées;
19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
Les eaux aplanissent la pierre; les ondes couvrent les hautes cimes des monts; et vous avez détruit la patience de l'homme.
20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
Vous l'avez poussé à la mort et il est parti; vous avez tourné vers lui votre visage et vous l'avez congédié.
21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
Des fils nombreux sont issus de lui et il n'en sait rien; sa postérité n'est pas nombreuse; il l'ignore.
22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
Mais ses chairs ont connu la souffrance et son âme a été affligée.

< Jób 14 >