Jób 14
1 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
A man is borun of a womman, and lyueth schort tyme, and is fillid with many wretchidnessis.
2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
Which goith out, and is defoulid as a flour; and fleeth as schadewe, and dwellith neuere perfitli in the same staat.
3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
And gessist thou it worthi to opene thin iyen on siche a man; and to brynge hym in to doom with thee?
4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
Who may make a man clene conseyued of vnclene seed? Whether not thou, which art aloone?
5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
The daies of man ben schorte, the noumbre of his monethis is at thee; thou hast set, ethir ordeyned, hise termes, whiche moun not be passid.
6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
Therfor go thou awey fro hym a litil, `that is, bi withdrawyng of bodili lijf, that he haue reste; til the meede coueitid come, and his dai is as the dai of an hirid man.
7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
A tree hath hope, if it is kit doun; and eft it wexith greene, and hise braunches spreden forth.
8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
If the roote therof is eeld in the erthe, and the stok therof is nyy deed in dust;
9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
it schal buriowne at the odour of watir, and it schal make heer, as whanne it was plauntid first.
10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
But whanne a man is deed, and maad nakid, and wastid; Y preye, where is he?
11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
As if watris goen awei fro the see, and a ryuer maad voide wexe drie,
12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
so a man, whanne he hath slept, `that is, deed, he schal not rise ayen, til heuene be brokun, `that is, be maad newe; he schal not wake, nether he schal ryse togidere fro his sleep.
13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
Who yiueth this to me, that thou defende me in helle, and that thou hide me, til thi greet veniaunce passe; and thou sette to me a tyme, in which thou haue mynde on me? (Sheol h7585)
14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
Gessist thou, whethir a deed man schal lyue ayen? In alle the daies, in whiche Y holde knyythod, now Y abide, til my chaungyng come.
15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
Thou schalt clepe me, and Y schal answere thee; thou schalt dresse the riyt half, `that is, blis, to the werk of thin hondis.
16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
Sotheli thou hast noumbrid my steppis; but spare thou my synnes.
17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
Thou hast seelid as in a bagge my trespassis, but thou hast curid my wickidnesse.
18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
An hil fallynge droppith doun; and a rooche of stoon is borun ouer fro his place.
19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
Watris maken stoonys holowe, and the erthe is wastid litil and litil bi waischyng a wey of watir; and therfor thou schalt leese men in lijk maner.
20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
Thou madist a man strong a litil, that he schulde passe with outen ende; thou schalt chaunge his face, and schalt sende hym out.
21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
Whether hise sones ben noble, ether vnnoble, he schal not vndurstonde.
22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
Netheles his fleisch, while he lyueth, schal haue sorewe, and his soule schal morne on hym silf.
