Jób 14
1 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
Man that is born of a woman is of few days, and full of trouble.
2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
He cometh forth like a flower, and is cut down: he fleeth also as a shadow, and continueth not.
3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
And dost thou open thine eyes upon such an one, and bringest me into judgment with thee?
4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
Who can bring a clean thing out of an unclean? not one.
5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
Seeing his days are determined, the number of his months are with thee, thou hast appointed his bounds that he cannot pass;
6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
Turn from him, that he may rest, till he shall accomplish, as an hireling, his day.
7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
For there is hope of a tree, if it be cut down, that it will sprout again, and that the tender branch thereof will not cease.
8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
Though the root thereof wax old in the earth, and the stock thereof die in the ground;
9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
Yet through the scent of water it will bud, and bring forth boughs like a plant.
10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
But man dieth, and wasteth away: yea, man giveth up the ghost, and where is he?
11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
As the waters fail from the sea, and the flood decayeth and drieth up:
12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
So man lieth down, and riseth not: till the heavens be no more, they shall not awake, nor be raised out of their sleep.
13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
O that thou wouldest hide me in the grave, that thou wouldest keep me secret, until thy wrath be past, that thou wouldest appoint me a set time, and remember me! (Sheol h7585)
14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
If a man die, shall he live again? all the days of my appointed time will I wait, till my change come.
15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
Thou shalt call, and I will answer thee: thou wilt have a desire to the work of thine hands.
16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
For now thou numberest my steps: dost thou not watch over my sin?
17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
My transgression is sealed up in a bag, and thou sewest up mine iniquity.
18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
And surely the mountain falling cometh to nought, and the rock is removed out of his place.
19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
The waters wear the stones: thou washest away the things which grow out of the dust of the earth; and thou destroyest the hope of man.
20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
Thou prevailest for ever against him, and he passeth: thou changest his countenance, and sendest him away.
21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
His sons come to honour, and he knoweth it not; and they are brought low, but he perceiveth it not of them.
22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
But his flesh upon him shall have pain, and his soul within him shall mourn.
