Jób 14
1 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
As for man, the son of woman, his days are short and full of trouble.
2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
He comes out like a flower, and is cut down: he goes in flight like a shade, and is never seen again.
3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
Is it on such a one as this that your eyes are fixed, with the purpose of judging him?
4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
If only a clean thing might come out of an unclean! But it is not possible.
5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
If his days are ordered, and you have knowledge of the number of his months, having given him a fixed limit past which he may not go;
6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
Let your eyes be turned away from him, and take your hand from him, so that he may have pleasure at the end of his day, like a servant working for payment.
7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
For there is hope of a tree; if it is cut down, it will come to life again, and its branches will not come to an end.
8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
Though its root may be old in the earth, and its cut-off end may be dead in the dust;
9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
Still, at the smell of water, it will make buds, and put out branches like a young plant.
10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
But man comes to his death and is gone: he gives up his spirit, and where is he?
11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
The waters go from a pool, and a river becomes waste and dry;
12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
So man goes down to his last resting-place and comes not again: till the heavens come to an end, they will not be awake or come out of their sleep.
13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
If only you would keep me safe in the underworld, putting me in a secret place till your wrath is past, giving me a fixed time when I might come to your memory again! (Sheol h7585)
14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
If death takes a man, will he come to life again? All the days of my trouble I would be waiting, till the time came for me to be free.
15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
At the sound of your voice I would give an answer, and you would have a desire for the work of your hands.
16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
For now my steps are numbered by you, and my sin is not overlooked.
17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
My wrongdoing is corded up in a bag, and my sin is shut up safe.
18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
But truly a mountain falling comes to dust, and a rock is moved from its place;
19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
The stones are crushed small by the force of the waters; the dust of the earth is washed away by their overflowing: and so you put an end to the hope of man.
20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
You overcome him for ever, and he is gone; his face is changed in death, and you send him away.
21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
His sons come to honour, and he has no knowledge of it; they are made low, but he is not conscious of it.
22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
Only his flesh still has pain, and his soul is sad.
