Jób 14
1 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
Man, who is born of a woman, is of few days, and full of trouble.
2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
He comes forth like a flower, and is cut down. He too flees as a shadow, and does not continue.
3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
And do thou open thine eyes upon such a one, and bring me into judgment with thee?
4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
Who can bring a clean thing out of an unclean? Not one.
5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
Seeing his days are determined, the number of his months is with thee, and thou have appointed his bounds that he cannot pass,
6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
look away from him, that he may rest, till he shall accomplish, as a hireling, his day.
7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
For there is hope of a tree, if it is cut down, that it will sprout again, and that the tender branch of it will not cease.
8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
Though the root of it grows old in the earth, and the trunk of it dies in the ground,
9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
yet through the scent of water it will bud, and put forth boughs like a plant.
10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
But man dies, and is laid low. Yea, man gives up the spirit, and where is he?
11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
As the waters fail from the sea, and the river wastes away and dries up,
12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
so man lies down and does not rise. Till the heavens be no more, they shall not awake, nor be roused out of their sleep.
13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
O that thou would hide me in Sheol, that thou would keep me secret, until thy wrath be past, that thou would appoint for me a set time, and remember me! (Sheol h7585)
14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
If a man dies, shall he live again? All the days of my warfare I would wait till my release should come.
15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
Thou would call, and I would answer thee. Thou would have a desire to the work of thy hands.
16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
But now thou number my steps. Do thou not watch over my sin?
17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
My transgression is sealed up in a bag, and thou fasten up my iniquity.
18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
But the falling mountain comes to nothing, and the rock is removed out of its place.
19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
The waters wear the stones. The overflowings of it wash away the dust of the earth. So thou destroy the hope of man.
20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
Thou prevail forever against him, and he passes. Thou change his countenance, and send him away.
21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
His sons come to honor, and he does not know it, and they are brought low, but he does not perceive it of them.
22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
But his flesh upon him has pain, and his soul within him mourns.
