Jób 14
1 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
“Dhano ma dhako onywolo ndalone nok kendo oneno chandruok mathoth.
2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
Odongo piyo piyo ka maua bangʼe to oner; mana ka tipo makadho ma ok siki.
3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
Ngʼat machal kamano bende inyalo dewo? Bende dikele e nyimi adier mondo iyale?
4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
En ngʼa manyalo kelo gima ler kogolo kuom gima ochido? Onge kata achiel!
5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
Ndalo dhano nosekwan chon; isechano kar romb dwechene, kendo iseketo gikone ma ok onyal kalo.
6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
Omiyo gol wangʼi kuome kendo weye mos, mondo ochamie luche gi mor kaka ngʼama ondiki timo.
7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
“Yien ber nyalo bedo gi geno: ka osetongʼe to nitie geno ni onyalo loth, kendo chunye maloth manyien ok rem mak odongo.
8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
Kata obedo ni tiendene towo kendo miyo osikene tho,
9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
to kata kamano, kowinjo much pi, to oloth, mana ka yien mochako dongo.
10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
Dhano to tho kendo iike e bwo lowo; oyweyo mogik, kendo kare rumo chuth.
11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
Mana kaka pi dwono e nam kata kaka dier aora pi duone mi two,
12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
e kaka dhano nindo piny kendo ok ochak ochungʼ; ok ochak onen kendo bende ok nochiewe e nindoneno.
13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
“Mad ne ipanda ei liel mondo ne abed maonge nyaka chop mirimbi rum, bangʼe to iket kinde ma ibiro parae kendo! (Sheol h7585)
14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
Ka ngʼato otho, bende dochak obed mangima kendo? Ndalona duto mag tichna matek abiro rito, an to abiro dhil gi thagruokna, nyaka kinde maber chopi.
15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
Ibiro luongo, kendo abiro dwoki; ibiro gombo neno chwech ma lweti osechweyo.
16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
Eka inikwan kuonde matienda onyono to ok inisik kinona mondo ikwan richo ka richo matimo.
17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
Kethoga ibiro ket ei ofuku mi din ma ok yawre, kendo inium richona.
18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
“Mana kaka pi ywero got kendo barore kendo kaka lwanda chorore kawuok kare,
19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
kendo kaka pi ywero kite kendo koth maduongʼ ywero lowo, kamano e kaka iketho geno ma dhano nigo.
20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
Ihewe dichiel kendo mogik, kendo olal nono; iloko kit wangʼe, kendo igole e dier ji chuth.
21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
Kata ka yawuote yudo duongʼ bangʼe, to en okia kendo kata ka giyudo wichkuot, to ok one gi wangʼe.
22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
Gima owinjo en mana rem manie dende owuon kendo oywagore kende owuon.”
