Jób 14

1 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

婦女所生的人，壽命不長，且飽嘗煩惱。

2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

他生出像花，瞬息凋謝；急馳如影，不得停留。

3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

這樣的人，豈配你睜眼注視一下﹖或傳他到你面前聽審﹖

4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

誰能使潔淨出於不潔﹖沒有一人!

5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

他的時日既已注定，他的歲數既由你掌管，他決不能越過你定下的期限：

6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

請你別看他，讓他安息，好像傭工度過自己的日期。

7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

若是一棵樹被砍伐了，仍有希望生出新芽，嫩枝叢出不窮。

8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:

它的根雖老於地下，枝幹縱枯死地上，

9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.

但一有水氣，立即生芽，好似幼苗發出枝葉。

10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

但是人一死，立即僵臥；人一斷氣，他究竟在何處﹖

11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:

海水能乾涸，江河能枯竭；

12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

同樣，人一僵臥，即不能起立，直到天不存在，仍不能醒起，仍不能由永眠中起來。

13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)

唯願你將我藏於陰府，將我隱藏，直到挽回你的憤怒；願你給我定一期限，好記念我。 (Sheol h7585)

14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

人若死了，豈能再生﹖我在整個從軍之日，要堅持到底，直到換班的時期到來。

15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

你若呼喚我，我必回答你：你對你手所造的，必有一種懷念。

16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

你現今既數了我的腳步，不必再監察我的罪過。

17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.

請把我的罪過封閉在囊中，滌淨我的一切過犯。

18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,

但是，山能崩裂離析，盤石能由原處挪移，

19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

流水能穿過石頭，驟雨能沖出泥沙：你也照樣消滅了人的希望。

20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.

你時常攻擊他，使他消逝；改變他的容貌，遣他離去。

21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.

此後，他的兒子受尊榮與否，他也不知；他們受輕賤與否，他也不覺。

22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.

他只覺自己肉身的痛苦，他的心靈只為自己悲哀。