Jób 13

1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

Vakai, kuo mamata ʻe hoku mata ʻa eni kotoa pē, kuo fanongo pea ʻilo ia ʻe hoku telinga.

2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

Ko ia ʻoku mou ʻilo, ʻoku ou ʻilo foki ia: ʻoku ʻikai te u siʻi hifo au ʻiate kimoutolu.

3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

“ʻAmusiaange ʻeau ke u lea ki he Māfimafi, pea ʻoku ou fie alea mo e ʻOtua.

4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

Ka ko e kau fakatupu loi ʻakimoutolu, ko e kau faitoʻo taʻeʻaonga ʻakimoutolu kotoa pē.

5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

Taumaiā ke mou mātuʻaki longo pē! Pea ko hoʻomou poto ia.

6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

Fanongo eni ki heʻeku fakamatala, pea fakafanongo ki he ngaahi lea ʻa hoku loungutu.

7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

He te mou lea kovi maʻae ʻOtua? Pea lea fakakākā maʻana?

8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

He te mou lavaʻi ia? Te mou fakakikihi maʻae ʻOtua?

9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

‌ʻE lelei ke ne ʻekea ʻakimoutolu? Pe te mou kākaaʻi ia, ʻo hangē ko e kākaaʻi ʻe he tangata ʻe taha ʻae tokotaha?

10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

Ko e moʻoni ʻe valoki ʻe ia ʻakimoutolu, ʻo kapau te mou filifilimānako fufū pe ʻae kakai.

11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

‌ʻE ʻikai fakamanavahēʻi ʻakimoutolu ʻe heʻene ʻafio? Pea tō kiate kimoutolu ʻene fakailifia?

12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

Ko hoʻomou ngaahi lea fakamanatu ʻoku tatau mo e efuefu, ko e fokotuʻu na ʻo hoʻomou ngaahi lea, ʻoku tatau mo e ngaahi ʻesi ʻumea.

13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

“Tuku hoʻomou lau, pea tuku ai pe au, koeʻuhi, ke u lea, kae hoko kiate au ʻaia ʻe hoko.

14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

Ko e hā ʻoku ou ʻūtaki ai hoku kakano, pea ʻai ʻeku moʻui ki hoku nima?

15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

Neongo ʻene tāmateʻi au, te u falala pe kiate ia: ka te u fakamatala hoku ngaahi hala ʻi hono ʻao.

16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

‌ʻE fakamoʻui au foki ʻe ia: ka ʻe ʻikai ha mālualoi ʻe haʻu ki hono ʻao.

17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

Fanongo lelei ki heʻeku lea, fanongo ʻaki homou telinga ʻa ʻeku fakamatala.

18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

Vakai eni, kuo u teu ʻeku fakamatala; ʻoku ou ʻilo ʻe fakatonuhiaʻi au.

19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

Ko hai ia te ne talatalaakiʻi au? He ko eni, kapau te u fakalongo pe, te u mate.

20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

“Ko e meʻa ʻe ua pe, ke ʻoua naʻa fai kiate au: ko ia ʻe ʻikai ai te u fufū au ʻiate koe.

21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

Ke toʻo atu ke mamaʻo ho nima ʻiate au: pea ʻoua naʻaku puputuʻu ʻi hoʻo fakailifia.

22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

Pea ke toki folofola mai, pea te u talia; pea te u lea atu, ka ke talia au.

23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

‌ʻOku fiha ʻeku ngaahi hia mo ʻeku angahala? Fakaʻilo mai kiate au ʻeku talangataʻa mo ʻeku angahala.

24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Ko e hā ʻoku ke fufū ai ho fofonga, mo ke lau au ko ho fili?

25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

He te ke pakiʻi ʻae louʻakau kuo feʻaveʻaki? Pea te ke tuli ʻe koe ʻae mohuku mōmoa?

26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

He ʻoku ke tohi ʻae ngaahi meʻa fakamamahi kiate au, pea ʻoku ke fakahoko kiate au ʻae ngaahi hia ʻo ʻeku kei siʻi.

27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

‌ʻOku ke ʻai hoku vaʻe ki he ʻakau fakamaʻu vaʻe, pea ke vakai pau hoku ʻalunga kotoa pē; ʻoku ke ʻai ʻae fakaʻilonga ki hoku muivaʻe.

28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

Pea ʻoku fakaʻaʻau ia ʻo hangē ha meʻa popo, pea tatau mo e kofu kuo kai ʻe he ane.