Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Eis que tudo isto viram os meus olhos, e os meus ouvidos o ouviram e entenderam.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Como vós o sabeis, o sei eu tambem; não vos sou inferior.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Mas eu fallarei ao Todo-poderoso, e quero defender-me para com Deus.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Vós porém sois inventores de mentiras, e vós todos medicos que não valem nada.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Oxalá vos calasseis de todo! que isso seria a vossa sabedoria.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Ouvi agora a minha defeza, e escutae os argumentos dos meus labios.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Porventura por Deus fallareis perversidade? e por elle fallareis engano?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Ou fareis acceitação da sua pessoa? ou contendereis por Deus?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Ser-vos-hia bom, se elle vos esquadrinhasse? ou zombareis d'elle, como se zomba d'algum homem?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Certamente vos reprehenderá, se em occulto fizerdes acceitação de pessoas.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Porventura não vos espantará a sua alteza? e não cairá sobre vós o seu temor?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
As vossas memorias são como a cinza: as vossas alturas como alturas de lodo.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Calae-vos perante mim, e fallarei eu, e que fique alliviado algum tanto.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Por que razão tomo eu a minha carne com os meus dentes, e ponho a minha vida na minha mão?
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Ainda que me matasse, n'elle esperarei; comtudo os meus caminhos defenderei diante d'elle.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Tambem elle será a salvação minha: porém o hypocrita não virá perante o seu rosto
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Ouvi com attenção as minhas razões, e com os vossos ouvidos a minha declaração.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Eis que já tenho ordenado a minha causa, e sei que serei achado justo.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Quem é o que contenderá comigo? se eu agora me calasse, daria o espirito.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Duas coisas sómente não faças para comigo; então me não esconderei do teu rosto:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Desvia a tua mão para longe, de sobre mim, e não me espante o teu terror.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Chama, pois, e eu responderei; ou eu fallarei, e tu responde-me.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Quantas culpas e peccados tenho eu? notifica-me a minha transgressão e o meu peccado.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Porque escondes o teu rosto, e me tens por teu inimigo?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Porventura quebrantarás a folha arrebatada do vento? e perseguirás o restolho secco?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
Porque escreves contra mim amarguras e me fazes herdar as culpas da minha mocidade?
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
Tambem pões no tronco os meus pés, e observas todos os meus caminhos, e marcas as solas dos meus pés.
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
Envelhecendo-se entretanto elle com a podridão, e como o vestido, ao qual roe a traça.
