Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Se, alt sammen har mitt øie sett, mitt øre hørt og merket sig.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Det I vet, vet også jeg; jeg står ikke tilbake for eder.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Men jeg vil tale til den Allmektige, og jeg har lyst til å rettferdiggjøre mig for Gud.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Men I spinner løgn sammen, I er alle dårlige læger.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Gid I vilde tie stille! Det skulde bli regnet eder til visdom.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Hør nu på min tilrettevisning og merk på refselsene fra mine leber!
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Vil I tale urett til forsvar for Gud, og vil I til hans forsvar tale svik?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Vil I ta hans parti, eller vil I være sakførere for Gud?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Vil det gå eder godt når han ransaker eder, eller vil I narre ham, som en narrer et menneske?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Han vil tukte eder, om I i lønndom tar parti for ham.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Vil ikke hans høihet forferde eder, og redselen for ham falle over eder?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Eders tankesprog er askesprog; eders skanser blir til skanser av ler.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Ti, la mig være, så jeg kan tale, så får det komme over mig hvad det vil!
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Hvorfor skulde jeg bære mitt kjøtt mellem mine tenner? Jeg vil legge mitt liv i min hånd.
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Se, han vil drepe mig - jeg venter på ham; jeg vil bare rettferdiggjøre mine veier for hans åsyn.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Også det skal bli mig til frelse; for ingen gudløs kommer for hans åsyn.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Hør da nøie på mitt ord og la min forklaring trenge inn i eders ører!
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Se, jeg har saken i orden; jeg vet jeg skal få rett.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Hvem er den som vil gå i rette med mig? Ja, da vil jeg tie og opgi ånden.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Bare to ting må du ikke gjøre mot mig, da skal jeg ikke skjule mig for ditt åsyn:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Ta din hånd bort fra mig, og la ikke dine redsler forferde mig!
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Så kall da, og jeg skal svare; eller la mig tale, og svar du mig!
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Hvor mange misgjerninger og synder har jeg? La mig få vite min brøde og min synd!
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Hvorfor skjuler du ditt åsyn og holder mig for din fiende?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Vil du skremme et bortblåst blad og forfølge det tørre strå? -
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
siden du idømmer mig så hårde lidelser og lar mig arve min ungdoms misgjerninger
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
og setter mine føtter i stokken og vokter på alle mine veier og drar en ring om mine fotsåler,
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
og dette gjør du mot en som tæres bort som makk-ett tre, som et klædebon møllet har ett.
