Jób 13

1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

Inao! fa nitreako iaby zao, tsinano’ ty sofiko vaho maharendreke.

2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

Ze fohi’areo, apotako ka; Izaho tsy zai’ areo.

3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

Fe te hivolañe amy El-Sadai iraho, te hifanointoiñe aman’ Añahare.

4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

Mpanosoke vande nahareo, songa mpanaha tsy manjofake.

5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

Ehe t’ie vata’e nianjiñe, le ho natao hihitse!

6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

Ehe janjiño ty havereko, vaho janjiño ty fanoroan-tsoñiko

7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

Hisaontsy hamengohañ’ aman’Añahare hao, hilañona’areo famañahiañe?

8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

Handombok’ aze v’inahareoo? h’ondati-aivo, mpihalaly ho an’Andrianañahare hao?

9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

Hahasoa anahareo hao te itsikaraha’e? Hamañahy Aze hao nahareo manahake ty famañahiañe ondaty?

10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

Ie ho trevohe’e te mirihy añ’etake.

11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

Tsy hampangebahebak’ anahareo hao ty enge’e? naho hivotrak’ ama’ areo ty fañeveñañe.

12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

Oha-drehan-davenoke ty onin-taro’ areo, fiaron-dietse ty fikala’ areo.

13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

Mianjiña, apoho iraho hivolañe le adono ho amako ty toly.

14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

Ino ty andrambesako? ami’ty nifeko ty nofoko, vaho apoko an-tañako ty fiaiko.

15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

Ndra te havetra’e, ie ty fatokisako fe hiverok’ añ’atrefa’e raho ty amo satakoo,

16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

Vaho zao ty ho fandrombahañe ahy: te tsy hiatrek’aze ty tsy aman-Kake

17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

Tsendreño o entakoo, naho ty lañonako an-dravembia’ areo.

18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

Ingo, fa nalahako i tarokoy, apotako te hahazo to.

19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

Ia ty hifanjomotse amako? le ho nitsiñe amy zao raho vaho nikenkañe.

20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

Ehe ty raha roe avao ty tsy hanoa’o ahy, le tsy hietahako o lahara’oo.

21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

Ahankaño amako ty fità’o, le ehe tsy hampianifañe ahy ty fañeveñako ama’o

22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

Ie amy zao koiho, le hanoiñe iraho, ke angao hivolan-draho vaho toiño.

23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

Fire o fandilarako naho hakeokoo? Ampahafohino ahy ty fiolako naho o tahikoo,

24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Akore te añetaha’o laharañe, vaho manao ahy ho rafelahi’o?

25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

Hampititititihe’o hao ty ravets-atae asiotsion-tioke, ho heañe’o hao ty kafo maike?

26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

Fa anokira’o raha mafaitse iraho, vaho ampandova’o ahy o hakeoko te niajalahy.

27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

Añombea’o longòke o tombokoo, naho efera’o ty ho nilian-tombokoo.

28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

ie mihamomoke hoe raha lo iraho, hoe saroñe nihanem-bararaoke.