Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Lám, mindet látta szemem, hallotta fülem s meg értette.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Tudástokhoz képest tudom én is, nem esem messze tőletek.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Azonban én a Mindenhatóval beszélnék s Istennel szemben védekezni kívánok.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Azonban ti hazugsággal tapasztók vagytok, semmit se gyógyítók mindnyájatok.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Vajha hallgatva hallgatnátok, s az bölcseségül lenne nektek!
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Halljátok csak védekezésemet s ajkaim pörlésére figyeljetek.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Istenért beszéltek-e jogtalanságot és érte beszéltek csalárdságot?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Személyét tekintitek-e, avagy Istenért pöröltök?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Jó lesz-e, midőn kikutat benneteket, avagy mint embert ámítanátok, ámítjátok őt?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Feddve fedd majd titeket, ha titokban személyt válogattok.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Nemde a fensége megrémítene benneteket, s rátok esne rettentése?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Emlékmondásaitok hamu-példázatok, akár agyag-magaslatok a ti magaslataitok.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Hallgassatok el előttem, hadd beszélek én, essék meg rajtam bármi is!
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Bármiképpen – fogaim között viszem húsomat, s lelkemet tenyeremre teszem.
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Lám, megöl engem: várakozom ő rá; csak útjaimat védeném arcza előtt.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Az is segítségemre való, hogy színe elé nem juthat képmutató.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Hallva halljátok szavamat és közlésemet füleitekkel.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Íme, kérlek, elrendeztem a jogügyet, tudom, hogy nekem lesz igazam.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Ki az, ki perbe száll velem, mert most ha hallgatnom kell, kimúlok.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Csak kettőt ne tégy velem, akkor színed elől nem rejtőzöm el:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Kezedet távolítsd el rólam, és ijesztésed ne rémítsen engem;
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
aztán szólíts és én felelek, vagy beszélek én s te válaszolj nekem.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Mennyi bűnöm és vétkem van nekem, bűntettemet és vétkemet tudasd velem!
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Miért rejted el arczodat és ellenségednek tekintesz engem?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Vajon elhajtott levelet riasztasz-e, és száraz tarlót üldözöl?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
Hogy keserűségeket irsz föl ellenem s örökölteted velem ifjúkorom bűneit;
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
és karóba tested lábaimat, megvigyázod mind az ösvényeimet, lábaim gyökerei köré húzod jeledet.
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
És ő mint a rothadék szétmállik, mint ruha, melyet moly emésztett:
