Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Siehe, dies alles hat mein Auge gesehen, mein Ohr gehört und sich gemerkt;
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
was ihr wisset, weiß ich auch; ich stehe nicht hinter euch zurück.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Doch will ich nun zum Allmächtigen reden; mit Gott zu rechten, gelüstet mich.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Ihr streicht ja doch nur Lügenpflaster und seid nichts als Quacksalber.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
O daß ihr doch schweigen könntet, das würde euch als Weisheit angerechnet!
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
So höret nun meine Rechtfertigung und achtet auf die Verteidigung meiner Lippen!
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Wollt ihr Gott zuliebe Unrechtes reden und zu seinen Gunsten lügen?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Wollt ihr seine Person ansehen oder Gottes Sachwalter spielen?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Würde es gut sein, wenn er euch erforschte? Könnt ihr ihn täuschen, wie man Menschen täuscht?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Nein, strafen wird er euch, wenn ihr im Geheimen die Person ansehet!
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Wird nicht seine Majestät euch schrecken und seine Furcht euch überfallen?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Eure Denksprüche sind Aschensprüche, und eure Schutzwehren sind von Lehm.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Schweiget vor mir und laßt mich reden; es gehe über mich, was da wolle!
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Warum sollte ich mein Fleisch in meine Zähne nehmen und mein Leben in meine Hand legen?
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Siehe, er soll mich töten; ich habe keine Hoffnung; nur will ich meine Wege ihm ins Angesicht verteidigen.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Auch das schon wird mir zur Rettung dienen; denn kein Gottloser kommt vor ihn.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Höret, höret meine Rede, und meine Erklärung dringe in eure Ohren!
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Gebt acht, ich habe die Verteidigung gerüstet, ich weiß, daß ich Recht bekommen werde.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Wer will noch mit mir rechten? Denn dann wollte ich verstummen und verscheiden.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Nur zweierlei tue nicht an mir, dann will ich mich vor deinem Angesicht nicht verbergen:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Tue deine Hand von mir und erschrecke mich nicht mit deiner Furcht!
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Dann rufe Du, und ich will antworten, oder ich will reden, und Du erwidere mir!
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Wie groß ist meine Sündenschuld? Tue mir meine Übertretungen und Missetaten kund!
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Warum verbirgst du dein Angesicht und hältst mich für deinen Feind?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Verscheuchst du ein verwehtes Blatt und verfolgst einen dürren Halm?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
Denn du verschreibst mir Bitteres und lässest mich erben die Sünden meiner Jugend;
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
du legst meine Füße in den Stock und lauerst auf alle meine Schritte und zeichnest dir meine Fußspuren auf,
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
da ich doch wie Moder vergehe, wie ein Kleid, das die Motten fressen!
