Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Siehe, das alles hat mein Auge gesehen und mein Ohr gehört, und ich habe es verstanden.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Was ihr wißt, das weiß ich auch; und bin nicht geringer denn ihr.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Doch wollte ich gern zu dem Allmächtigen reden und wollte gern mit Gott rechten.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Aber ihr deutet's fälschlich und seid alle unnütze Ärzte.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Wollte Gott, ihr schwieget, so wäret ihr weise.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Höret doch meine Verantwortung und merket auf die Sache, davon ich rede!
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Wollt ihr Gott verteidigen mit Unrecht und für ihn List brauchen?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Wollt ihr seine Person ansehen? Wollt ihr Gott vertreten?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Wird's euch auch wohl gehen, wenn er euch richten wird? Meint ihr, daß ihr ihn täuschen werdet, wie man einen Menschen täuscht?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Er wird euch strafen, wo ihr heimlich Person ansehet.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Wird er euch nicht erschrecken, wenn er sich wird hervortun, und wird seine Furcht nicht über euch fallen?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Eure Denksprüche sind Aschensprüche; eure Bollwerke werden wie Lehmhaufen sein.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Schweiget mir, daß ich rede, es komme über mich, was da will.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Was soll ich mein Fleisch mit meinen Zähnen davontragen und meine Seele in meine Hände legen?
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Siehe, er wird mich doch erwürgen, und ich habe nichts zu hoffen; doch will ich meine Wege vor ihm verantworten.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Er wird ja mein Heil sein; denn es kommt kein Heuchler vor ihn.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Höret meine Rede, und meine Auslegung gehe ein zu euren Ohren.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Siehe, ich bin zum Rechtsstreit gerüstet; ich weiß, daß ich recht behalten werde.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Wer ist, der mit mir rechten könnte? Denn dann wollte ich schweigen und verscheiden.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Zweierlei tue mir nur nicht, so will ich mich vor dir nicht verbergen:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
laß deine Hand fern von mir sein, und dein Schrecken erschrecke mich nicht!
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Dann rufe, ich will antworten, oder ich will reden, antworte du mir!
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Wie viel ist meiner Missetaten und Sünden? Laß mich wissen meine Übertretung und Sünde.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Warum verbirgst du dein Antlitz und hältst mich für deinen Feind?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Willst du wider ein fliegend Blatt so ernst sein und einen dürren Halm verfolgen?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
Denn du schreibst mir Betrübnis an und willst über mich bringen die Sünden meiner Jugend.
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
Du hast meinen Fuß in den Stock gelegt und hast acht auf alle meine Pfade und siehst auf die Fußtapfen meiner Füße,
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
der ich doch wie Moder vergehe und wie ein Kleid, das die Motten fressen.
